Francouzský Cognac

Cognac je vlastně brandy ( brand wajn - pálené víno ). je to vinný destilát ( vínovice ) destilován z vinných hroznů .

První zmínky o pěstování vinné révy v regionu Cognac se datují do prvního století našeho letopočtu. Do roku 1990 se věřilo, že vinařství v regionu Cognac začalo až ve 3. století našeho letopočtu.Tato teorie byla založena na starověkých textech z 1. století o zákazu pěstování révy v Galii. Tento zákaz zrušíl v roce 280 císař Probus. Nové archeologické nálezy však prokázaly opak. Zdá se že tento edikt nebyl vlastně nikdy vyhlášen. Archeologický výzkum oblasti Cognac přinesl důkazy o tom, že se zde první vinohrady objevily už na konci 1. století nl (zejména kolem Barbezieux a Saintes).
Středověk byl ve znamení obchodu cognac - lidé žijící v povodí řeky Charente byli již v této době orientováni na obchod. Vína vyráběná v okolí Poitou byla velmi ceněna v severských zemích. Byla převážena holandskými loděmi, které přijeli hledat na pobřeží sůl. Obchod podporovala taky dobrá splavnost Řeky Charente, kterou si již římané oblíbili pro snadný přístup lodí až do srdce regionu. Město Cognac začalo být známé obchodem s vínem, kromě své již tradiční činnosti - skladování soli, jejíž kořeny sahají až do 11. století.

14. - 16. století - Počátky destilace - v severních evropských zemích se touto dobou dají již běžně koupit vína z oblasti Cognac. Během renesance došlo k významné změně. Lidé začali cestovat častěji a na delší vzdálenosti . Nizozemci, velmi dobří obchodníci, kteří byli najmuti Jindřichem IV na vysoušení bažin v regionu Poitou, objevili a velmi oceňovali místní

produkty jako byla sůl, papír z Angoul a vína z oblasti Cognac. Byly to nizozemské lodě, které připlouvaly do města Cognac i do dalších přístavů na řece Charente a hledaly místní vyhlášená vína. V 16. století se holanďané rozhodnou pálit vína z důvodu jejich lepšího uchování. Holanďané, se znalostmi destilace, se rozhodli pálit vína hned po příjezdu do Holandska, jelikož nízkoalkoholická vína trpěla dlouhou plavbou a destilace umožnila jejich zhodnocení. Výsledný produkt byl na trhu úspěšný. Pojmenovali ho "brandwijn" - pálené víno. Z tohoto názvu se vyvynulo pojmenování "brandy", destilát vyrobený z vína. Pili ho smíchaný s vodou. Později se holanďané rozhodli, že by bylo výhodnější mít destilaci v místě pěstování vína. Důvodem bylo snížení objemu zboží při transportu. A tak postavili první lihovar v regionu.

17. století - počátky dvojí destilace - pálenka je tak mnohem stabilnější při přepravě a mnohem více koncentrovaná než "brandwijn". První nizozemské destilační přístroje přinesli Francouzi, kteří postupně zvládli a vylepšili techniku destilace. Zpoždění při nakládce lodí vyústilo v objev, že kvalita alkoholu se věkem v dubových sudech zvyšuje a že je možné pít destilát rovnou bez míchání s vodou.

18. století - koňakové domy - první koňakový dům byl založen v roce 1643.
V průběhu 18. století začínají ve větších městech regionu Cognac začaly vznikat první koňakové domy. Tito obchodníci, především z britských ostrovů, kupují pálenku - eaux de vie - od místních pěstitelů a dále obchodují především se severní Evropou. (Martell 1715, Rémy Martin 1724, Delamain 1759, Hennessy 1765, Hine 1791, Otard 1795 ...). Obchod s evropskými odběrateli se rychle vyvíjí. Otevírají se dva nové trhy: Amerika a dálný východ.
19. století - náhlý rozvoj obchodu - vzniká mnoho koňakových domů (Bisquit 1819, Courvoisier 1843, Royer 1853, Meukow 1862, Camus, Hardy 1863 ...) V 19. století je Francie svědkem sedmi politických režimů a dvou revolucí.Období ekonomického liberalismu se střídají s obdobími protekcionismu. Cognac zažívá veliký nárůst prodeje z 36.000 hl v roce 1799 na více než 478.000 hl v roce 1879. V roce 1877 je výměra vinic 282.667 hektarů (rozloha větší než Lucembursko). Místo sudů se začínají koňaky distribuovat v lahvích z důvodu odlišení jedné značky od druhé. S novou formou obchodu vznikají související odvětví, sklářství, výroba korků, tisk a grafika etiket. Následuje v Evropě tradiční krize způsobená révokazem ( phylloxera ), ten koncem 19. století ničí většinu vinic. Okolo roku 1875 se révokaz objevuje i v regionu Cognac. Révokaz útočí na révu tím, že saje mízu z jejich kořenů. V roce 1895 zbývá 42.581 hektarů vinic oproti 280.000 ha v roce 1877. K obnově ekonomiky regionu je zapotřebí mnoha let trdé a trpělivé práce.
20. století - vznik právních předpisů pro zachování dlouhodobého rozvoje regionu. Opětovná výsadba vinic révou s americkou podnoží imunní vůči révokazu. Tradiční odrůdy (Colombard, Folle Blanche, atd.) oslabené roubovacím procesem jsou postupně nahrazeny odolnější odrůdou Ugni Blanc. Nyní se Ugni Blanc používá na výrobu koňaku z více než 98 %.
Vznik právních předpisů pro zachování dlouhodobého rozvoje regionu:

• 1909 - vymezení geografické výrobní zóny
• 1936 - region Cognac je uznán jako Aoc "Appellation d'origine contrôlée"
• 1938 - rozdělení regionu na podoblasti tzv. CRU
• 1946 - vzniká Bureau National Interprofessionnel du Cognac

Kontrolují se všechny fáze výroby i prodeje koňaku a tím se chrání dobré jméno regionu i tohoto slavného nápoje.
21. století - Export, mezinárodní věhlas koňaku
Koňak je luxusní výrobek mezinárodního věhlasu. Více než 90% produkce se vyváží. Dnes je Cognac exportován do skoro 160 zemí na všech kontinentech. Cognac je synonymem výjimečné kvality, je symbolem Francie s příslovečným uměním užívat života. V květnu 1909 se rozhodli obchodníci chránit svou značku COGNAC a proto si jí nechali patentovat . Od tohoto data smí název " COGNAC " používat jen brandy vyrobené v této oblasti Francie . Brandy vyrobené v jiných oblastech kdekoli na světě je zas jen brandy . Vinný mošt je pálený Charentskou metodou dvojího pálení . Poté je stáčen čirý destilát do dubových sudů ve kterých je uložen ve sklepích minimálně dva roky až šedesát let . Dále se pak vyjme ze sudů a míchá se s ostatními pálenkami různého stáří na požadovaný druh koňaku . Poté je stáčen do lahví , kde už koňak nezraje. Koňak se na rozdíl od

ostatních destilátů a vín většinou nerozděluje na ročníky sklizně , protože se skládá z několika desítek vinných pálenek různého stáří . K výrobě koňaku X.O. o průměrném stáří 35 let je potřeba asi okolo 100 druhů vinné pálenky . Koňaky se označují písmeny nebo názvy podle stáří směsi pálenek a podle nejmladší pálenky se započítává stáří . Roku 1865 založil Maurice Hennessy stupnici podle které se rozdělují koňaky dle stáří a je používána dodnes . Je to :

• V.S. - Very Spéciale - směs pálenek o stáří od 3 let
• V.O. - Very Old - směs pálenek o stáří od 5 let
• V.S.O.P. - Very Superior Old Pale - směs pálenek o stáří od 7 let
• NAPOLEON - směs pálenek o stáří od 15 let
• X.O. - Extra Old - směs pálenek o stáří od 30 let
• EXTRA - směs pálenek o stáří od 35 let

Další starší a jiné specifické koňaky si firmy označují dle svých názvů a stáří jako např. Richard Hennessy 50 až 100 let , Martell Creation 50 let , Remy Martin Louis XIII 60 až 100 let aj . Některé firmy dnes od těchto označení opouštějí a nazívají koňaky svým názvem a stáří jako např. Hine - Rare & Delicate , Delamain - Pale & Dry to je i u Delamaina nejmladší koňak ale jeho stáří je 15 let . Takže u některých firem může být V.S.O.P. třeba i 15 let staré . Dnes se už ale vyrábějí i ročníkové koňaky ale jedná se většinou o speciální ročníky jako např. Fillioux 1924 , Delamain 1949,1968 , Prunier 20 letý ročníkový koňak . Na veškeré sklizně , destilaci a hlavně míchání koňaků dohlíží státem určený úřad BNIC Bureau National Interprofessionnel du Cognac . Který dohlíží na veškeré zákony okolo výroby a ochrany koňaku .