Champagne

Champagne – slovo, které zná zřejmě každý člověk aniž by musel být milovníkem vína. Oblast Champagne svou historií a umem lidí, kteří se starají o naše nevšední zážitky s tímto zlatavým šumivým mokem, dávno překročila hranice Francie. Víno králů a všech oslav, Champagne vína provází sláva a prestiž celosvětového ambasadora francouzské elegance, rafinovanosti a svůdnosti.

Celý region Champagne se rozkládá kolem měst Reims, Eperney, Troys a táhne se pozvolna skoro až k samému srdci Francie – k Paříži. Je nejsevernější francouzskou vinařskou oblastí a skládá se z pěti základních oblastí, kdy každá z nich produkuje něčím specifická šumivá vína -

• Valle de la Marne na západ od Eperney staví svá vína převážně na Pinot Meunier.
• Cote de Blancs již svým názvem napovídá o dominanci Chardonnay .
• Montagne de Reims skloubí předchozí dvě odrůdy s Pinot Noir s teplými večery do skvělých aromatických vín.
• Aube sázejí na Pinot Noir a vyplácí se jim to.
• Cote de Sezanne se znovu hlavní surovinou pro výrobu šumivého vína stává Chardonnay.

O statut hlavního centra oblasti se dělí hned tři zdejší města: Marne, Reims a Epernay. Výběr je velký, kdy samozřejmě ne všechna vína jsou stejně kvalitní a navíc jsou někdy svojí chutí a vůní velmi odlišná, což nezpůsobuje jen použití konkrétních odrůd a jejich případné coupagge, ale samozřejmě i poctivá práce toho daného vinaře. Absence příliš teplých dnů je důležitým faktorem místního vinařství, odrážejícím se v jemnosti vín. Klimatickým podmínkám je přizpůsoben i výběr pěstovaných odrůd: Pinot Noir, Pinot Meunier, Chardonnay a jiné.

Pokud budeme hovořit o historii Champagne, mnohým z nás se vybaví Dom Perignon, dnes název vína z produkce Moet Chandon, ale v dávných dobách jméno mnicha, který se podle pověsti zasloužil o příchod šumivého sektu na svět. Paradoxem je, že podle písemných vzpomínek (1724) jeho žáka Frere Pierre se určitě Dom Perignon podílel na mnoha zajímavých objevech z oblasti výroby a skladování vína ale nikde se nehovoří, že šlo o víno šumivé, ba naopak zřejmě se tento mnich pokoušel bublinky z vína odstranit. Zhruba sto pedesát až dvě stě let trvalo než se výroba vína champagne dostala do bezmála dnešní podoby, tedy do podoby kvašení v lahvi (druhotné kvašení), přidávání titrážního likéru (roztok cukru a kvasnic nastartuje druhotné kvašení), odkalovánívína (pootáčení s lahví tak aby sedlina sedla postupně co nejvíce do hrdla), odstřelení kalu (často se používá solný rok pod bodem mrazu k zamrznutí hrdla lahve a tedy jednoduchému „odstřelení“ kalu) a dosage (přidání cukru po odkalení) . Jen vína vyrobena z oblasti Champagne se mohou honosit tímto názvem a i když spousta vinařů po celém světě používá stejné metody výroby nikdy se nebude jednat o „Šampaňské“ ale o šumivé víno !

Specifická výroba šampaňského ( Zákon přikazuje neročníkovému Champagne zrání nejméně 15 měsíců, ovšem kvalitní výrobci nejdou pod tři roky. Ročníková vína pak vyzrávají ještě mnohem déle.) si vyžaduje skladování více než 1 miliardy(!) lahví.

Jedinečnost šampaňského se projevuje už při sklizni – všechen sběr se provádí ručně, stroj je zakázán. Dalším opatřením proti poškození hroznů je také rozmístění lisoven po celé oblasti, což zkracuje čas nutný pro transport hroznů. Všechna tato opatrnost má jednoduché vysvětlení – šampaňské je bílé víno vyráběné z velké části z hroznů modrých (odrůdy Pinot), a je tedy třeba zabránit, aby slupka obarvila světlý mošt. Lisování podléhá přísným pravidlům – existuje 1929 lisoven, z nichž každá musí obdržet oficiální povolení k provozu. Ze 4 tun hroznů lze vylisovat maximálně 25,5 hektolitrů moštu. Ke konci zimy přistupuje chef de cave k asambláži – ochutnává připravená vína a sceluje je v harmonické cuvée odpovídající image a chuti značky. Při výrobě Champagne rosé zákon v této oblasti povoluje přidání malého množství červeného vína k bílému, což je všude jinde ve Francii přísně zakázáno, nicméně ta nejlepší růžová Champagne se získávají macerací. Teprve po scelování začíná opravdová výroba šampaňského – přeměna tichého vína na šumivé. Pomocí kvasinek je cukr přeměněn na alkohol za uvolňování oxidu uhličitého, který se rozpustí ve víně. Toto druhotné kvašení v lahvích probíhá pomalu při nízkých teplotách (11°C) ve zdejších slavných sklepích. Lahve jsou uloženy v šikmé poloze hrdlem dolů v typických stojanech, kde je pomocí otáčení a další manipulace zaručeno usazování odumřelých kvasinek v hrdle lahve. Tyto usazeniny se po ukončení kvašení odstraní zmrazením hrdla lahve ve speciální lázni a nahradí se takzvanou dosage, tj. více či méně oslazeným vínem. Pokud je přidáno pouze čisté víno bez přidání cukru, výsledkem je 100% brut (Laurent-Perrier Ultra-Brut). Velmi malé množství expedičního likéru (1%) dává Champagne označované Brut, 2-5 % podíl likéru pak Sec. Do sladších vín se přidává dosagevíce - mezi 5-8% pro Demi-Sec a 8-15% pro Champagne Doux (sladké).

Champagne se pije při teplotě 7 – 9°C (plná a ročníková Champagne o něco méně vychlazená než vína mladá či blancs des blancs – bílá vína z bílých hroznů) z vysokých a štíhlých křišťálových sklenic, ne z otevřených číší ve tvaru misky. Skleničky musí být nechlazené, zcela suché a beze stop mycích prostředků, které by zničily jemnou pěnu a perlení. Je jak vynikajícím aperitivem, tak i vynikajícím doprovodem k předkrmům a netučným rybám. Plnější šampanská (většinou blancs des noirs, tedy bílá vína z modrých hroznů) a velká ročníková vína jsou často servírována k masům v omáčce. K dezertům a sladkým pokrmům se hodí spíše demi-sec než brut, který by v kontrastu s cukrem nabyl přílišné kyselosti na patře.

Šampaňské můžeme servírovat při jakékoliv příležitosti, ale poslouží i jako jediné víno pro všechny pokrmy. Obecně lze pít šampaňské Brut a bílé z bílých hroznů jako aperitiv, k předkrmům, rybím pokrmům a mořským plodům. Ročníkové a růžové šampaňské se bude servírovat s pokrmy z masa a se sýry. Sladší varianty (sec, demi-sec) jsou vynikající k dezertům.

kompletní nabídku těchto vín naleznete zde ...