Mauricius je ostrovní stát v Indickém oceánu asi 900 km východně od Madagaskaru. Dvě třetiny obyvatel jsou indického původu, zbytek jsou převážně míšenci, asi 4 % tvoří francouzsky mluvící obyvatelé evropského původu, asi 2 % jsou čínského původu. Mauritius je zakreslen na starých arabských mapách a musel být arabským mořeplavcům znám již v 10. století. Jako první Evropané sem pronikli Portugalci, Diego Fernandez Pereira objevil ostrov v roce 1505. Portugalci však stejně jako Arabové ostrov využívali jen občasně k zastávkám na cestě do Indie. Roku 1598 přistáli na ostrově Holanďané a pojmenovali ho Prins Maurits van Nassaueiland po holandském princi Maurits van Oranje. Založili zde roku 1638 vůbec první stálou základnu. Kolonie žila převážně z těžby ebenového dřeva a z plantáží cukrové třtiny. Roku 1710 však Holanďané, potýkající se s různými problémy (cyklóny, sucha, přemnožení škůdců), Mauricius zase opustili. Francie prohlásila Mauricius za svou kolonii roku 1715 a přejmenovala ho na Île de France. Od roku 1735, kdy Francouzi otevřeli námořní základnu a loděnice, začalo velmi rychlé osidlování. Rozmáhalo se pěstování cukrové třtiny, r. 1744 začaly pracovat první dva cukrovary a výroba rumu.. Při sčítáni lidu r. 1776 měl Mauricius již přes 33 000 obyvatel (z toho 85 % otroků).