Vodka

Vodka bývala vnímána jako neutrální lihovina bez barvy, výraznější chutě i vůně, to samé však nikdy neplatilo o její historii a příbězích, které se k ní vážou. Však aby ne, vždyť se vyrábí po dlouhá staletí a pije se prakticky po celém světě. Ta nejjednodušší definice popisuje vodku jako bezbarvý destilát (byť existují „barevné“ výjimky), jenž vzniká naředěním vysokoprocentní lihoviny vodou na požadovaný obsah alkoholu. Následuje filtrace a lahvování. Použitá lihovina může být vyrobena v podstatě z jakékoli přírodní suroviny, která obsahuje škrob, tedy kromě obilí a brambor například ještě z cukrové třtiny apod. Obilí a brambory však vedou, což ostatně před časem potrhla svým nařízením i Evropské komise. Stanovila totiž, že všechny v EU vyrobené vodky z jiných surovin než obilí a brambor musejí nést na etiketě vedle označení „vodka“ také dovětek „vyrobená z“ a název suroviny. I tato skutečnost už dnes do příběhu vodky patří. Vodka je destilát, který obsahuje vysoké procento alkoholu, její kvalita je dána výrobcem, obsahem alkoholu, případně použitými ingrediencemi. V současné době je vodka celosvětově nejznámější a velmi oblíbený destilát. Čistá vodka obsahuje většinou 40% alkoholu. Vyráběny jsou i vodky s vyšším obsahem (například Stalinovy slzy obsahují okolo 60%), ale i nižším, obsah alkoholu velmi oblíbených ochucených vodek se pohybuje okolo 20%. Na první pohled nemá vodka žádné mimořádné vlastnosti, které by jí předem zajišťovaly širokou popularitu. Je bezbarvá, nemá výrazné aroma i chuťově je rovněž neutrální. Výborně se proto hodí jako základ nejrůznějších míchaných nápojů. Oblíbená je i vodka s příchutí ovoce. Jednotliví výrobci se předhánějí v nabídce aromatizovaných variant od broskve přes melouny a lesní plody až třeba po fíky. Tvrdé jádro příznivců vodky v Rusku a Polsku však nedá dopustit na chuť čirého nápoje, jehož konzumace je tu stejnou součástí historické tradice jako pití whisky a anglosaských zemích.

O původu tohoto jemného alkoholického nápoje existuje několik teorií. Přesná historie výroby vodky není známa. Jasné je jen to, že pochází ze severovýchodní Evropy. Poláci tvrdí, že je to jejich vynález a jejich tradiční nápoj a Rusové říkají totéž. Odtud si vodka později našla cestu do celého světa.  První zmínka o destilování alkoholu pochází ze 13.století a ve svém prvopočátku se vodka využívala jako léčebný prostředek. V 15. století se proces výroby zdokonalil ochucováním pomocí medu a jiných látek. Kvalita vodky stoupla i v závislosti na pokusech výrobců s různými kombinacemi bylin a surovin, ze kterých nápoj destilovali. Nakonec se ukázalo, že mezi vodkami z brambor a obilovin jasně vyniká vodka žitná, a to především díky své lahodné chuti a vůni.

Vodka v běhu staletí - 15.–16. století Zubrówka, Starka, 1806 Eristoff, 1816 Potocki, 1823 Wyborowa, 1860 Smirnoff, 1864 Sobieski, 1879 Absolut, 1894 Moskovskaja osobaja, 1921 Gorbatschow, 1928 Luksusowa, 1944 Stolichnaya, 1953 Koskenkorva, 1970 Finlandia, 1988 Skyy, 1989 Danzka, 1989 Tanqueray Starling, 1992 Ketel One, 1993 Chopin, 1996 Rain, 1996 Belvedere, 1997 Grey Goose, 1998 Russian Standard Original, Flagship, 1999 Němiroff, 2001 Villa Lobos, 2002 Graffiti, 2002 Balkan 176, 2003 Ciroc, 2004 Level, 2006 42 Bellow, 2008 Chase ....

     V současné době je vodka prakticky celosvětově nejznámější a velmi oblíbený destilát. V Rusku se vodka průmyslově vyrábí především ve velkých městech a hlavně v Moskvě. Výrobou se zabývá několik společností, například Diageo, kteří vlastní značku Smirnoff. Další centrum výroby vodky nalezneš ve Švédsku, kde je nejznámější společnost Absolut Drinks. Polsko má také svou velmi známou značku jménem Zubrowka, je to čistá 40% vodka, která se lehce aromatizuje extraktem z trávy jménem Tonkovice vonná. Mezi největší producenty vodky patří také Ukrajina a Finsko, vodku má ve svém sortimentu prakticky každý velký výrobce destilátů ve světě. V Čechách jsou to například společnosti: KB - Vodka 42 , Božkov - Vodka Božkov, Rudolf Jelínek - Plum vodka, Bohemia Sekt - Pražská vodka.

Země původu vodky - Rusové jsou skálopevně přesvědčeni, že vodka vznikla v jejich zemi (ostatne co ne?) a že to bylo právě před pěti sty lety. Vodku považují za typicky ruský nápoj, jedno z ruských přísloví tvrdí, že "vodka dělá ze všech lidí Rusy". Podle některých historiků bylo předpokladem výroby vodky v Rusku zavedení trojpolního hospodářství, které zvýšilo produktivitu zemědělství a umožnilo vyšší přebytky obilí. Až do poslední třetiny devatenáctého století se jako suroviny k pálení vodky používalo v Rusku výhradně obilí, většinou žito.

     Poláci mají na původ vodky vlastní názor a domnívají se, že její kolébku je nutno hledat u nich, podle některých náznaků dokonce již ve čtrnáctém století. Jejich wódka (vyslovuj "vudka") je možná ve světě o něco méně známá, kvalitou a tradicí ovšem nijak nezaostává za ruskými (či exilovými ruskými) značkami. Prvním impulzem k pálení vlastního nápoje z obilí byl podle badatelů import francouzské vinné pálenky (aqua vitae) ve čtrnáctém století. Obyvatelé východní Evropy se tímto příkladem inspirovali, ovšem méně běžné víno nahradili domácí surovinou. Mnohem později se vedle obilí používaly k výrobě vodky i brambory, případně směs obojího.

Výroba vodky - vodka se tradičně dělá z obilí a brambor. V Evropě se vodka vyrábí nejenom z obilí, ale také z cukrové řepy, vinných hroznů a nebo dalšího ovoce. V Polsku můžete ochutnat vodku vyráběnou především z brambor nebo žita, ve Finsku z ječmene, ve Švédsku vodku vyrobenou z pšenice.      Kvalita vodky je závislá na pečlivém postupu při výrobě. Výchozí surovina pro výrobu vodky se musí co nejvíce rozdrtit a poté nechat podlehnout procesu
 kvašení. Tímto postupem vznikne kapalina, které se říká zápara. Tato kapalina se ohřeje a přechází do analyzátoru. V analyzátoru vzniká horká vodní pára, která nese alkoholové páry do dalšího válce, kterému se říká rektifikátor. V jeho jednotlivých částech rektifikátoru se od sebe odděluje kvalitní (čistý) alkohol od takzvaného předkapu a dokapu. Při tomto postupu zpracování vodky se využívá rozdílu bodů varu vody a alkoholu. Celý postup se musí několikrát opakovat, aby vodka byla kvalitní, měla charakteristickou chuť a vůni.

Vodka se může vyrábět několika způsoby, ale vždy musí projít procesem filtrování. Vodka je během destilování filtrována přes různá média jako je dřevěné uhlí, mléko a podobně. Filtrování zbavuje vodku takzvaného "ocasu", který se procesem filtrování proměňuje na specifickou příchuť vodky. K dosažení dokonalé chuti a vůně je nutné proces destilace a filtrování donekonečna opakovat. To má za následek, že finální produkt je chuťově skvělý, ale obsahuje tak vysoké množství ethylalkoholu, že se musí ředit vodou. Je to obvykle až 85%. Ředěním se srazí obsah alkoholu na 40 - 60 %. Po destilaci přijde nejdůležitější fáze, čištění. Získaný alkohol se nechá pomalu prokapávat přes silnou vrstvu aktivního uhlí. Tím se dokonale pročistí od aromatických příměsí a zbytkových látek vzniklých při kvašení. Výsledný produkt obsahuje pouze 30 miligramů aromatických látek na jeden litr. V koňaku jich najdeme devadesátinásobné množství. Čistota vodky je současně zárukou, že se druhý den probudíme s jasnou hlavou, bez nepříjemné kocoviny. Bolesti hlavy a nevolnost mají totiž obvykle původ v obsažených příměsích, nikoli v alkoholu samotném. Ke snížení obsahu alkoholu v konečné fázi výroby používá většina výrobců vodu z vlastních studní.

Test kvality - chcete-li zjistit kvalitu vodky, kterou máte před sebou, naplňte jí asi třetinu větší vinné sklenky. Potom dolijte obyčejnou vodou z vodovodu a pohyby sklenice ji mírně promíchejte. Špatně pálená vodka je cítit zatuchle po uhlí nebo odlakovači na nehty a hodí se nanejvýš do míchaných nápojů. Kvalitní vodka se má naopak pít pokud možno čistá.

Základní dělení vodky

• západní  - aromatické, květnaté vodky
• východoevropské polské a ruské - vodky mají těžší charakter, podbarvený obilným aroma, známé jsou ořechové, voňavé... ruské často nepatrně „olejové“ se stopami anýzu
• skandinávské  - čisté vodky s velmi jemnou, neutrální chutí

Světový trh vodky v poválečném období - po válce se konzumace vodky v sovětském Rusku opět rychle zvyšovala a brzy se stal alkoholismus velkou společenskou hrozbou. Stát se k řešení problému stavěl liknavě, neboť daně z alkoholu znamenaly významnou položku ve státní pokladně. Prvním výraznějším pokusem o omezení spotřeby alkoholu byla opatření Michaila Gorbačova. Po rozpadu Sovětského svazu zůstává nadměrné pití vodky jedním z velkých problémů nástupnických států.

Rusko - k nejznámějším ruským značkám patří čtyřicetiprocentní Stoličnaja a Moskovskaja. Rusky znějící názvy ovšem nemusí vždy znamenat ruský původ vodky. Některé patří emigrantským firmám, které zapustily kořeny v západní Evropě nebo Americe, jiné mají pouze lákat rusky znějícími názvy. K těm prvním patří zmíněný koncern Smirnoff, který se ostatně v nedávné době částečně vrátil do Ruska. V moskevském závodě (dokonce v původních smirnoffovských palírnách) tu v rámci nového "joint venture" produkuje značku Smirnoff Black. Stejně jako rodina Smirnoffových, která se přes Francii dostala až do Ameriky, musel po Říjnové revoluci opustit svůj petrohradský závod výrobce vodky značky Gorbačov. Shoda jmen s pozdějším představitelem Sovětského svazu je pouze náhodná. V roce 1921 již zahájil novou výrobu vodky v německém Berlíně a dnes je značka Gorbatschow nejčastěji konzumovaným druhem vodky v Německu.Podobný původ mají i dlaší méně populární značky jako dříve petrohradský, nyní německý Schilkin (Zaren-Wodka, Serschin Wodka) nebo Aslanov z Rostova na Donu (dnes firma Bruggeman v belgickém Gentu). Někdy ovšem stačí k získání popularity pouze vhodně znějící ruský název, například Boris Jelzin, Rasputin nebo Rachmaninov.