Předchůdci rumu byly známy již v původní domovině cukrové třtiny – jihovýchodní Asii. V 8. století n.l. se cukrová třtina dostala spolu s arabskou invazí do Španělska a Španělé ji pak dovezli, jako jednu z prvních plodin, do Nového světa. Pravděpodobně to byli otroci na plantážích, kdo začal z melasy, odpadního produktu po výrobě cukru, zkvašením vyrábět alkoholický nápoj. Ten byl později destilací zbavován nečistot a koncentrován – a pravý rum byl na světě.
Rum se za válek užíval jako tišící prostředek pro raněné vojáky, kteří ho konzumovali. Britské námořnictvo umožňovalo podávat roztok vína a rumu svým námořníkům, aby byli pozorní při sledování případného nebezpečí u břehů Velké Británie. Také se dochovaly záznamy podávání 2 uncí rumu smíchaného s limetkovým džusem jako prevenci proti kurdějím (nedostatek vitamínu C). Tento zvyk a tradice fungovala 300 let od roku 1650.
Slavný admirál Neslon, padnuvivší v bitvě o Trafalgaru, byl uložen do sudu z rumu předtím, než byl finálně pohřben. Přání být po smrti naložen do rumové kádě měl sám admirál. Milovníci rumu se přou o tom, zda-li ona kádě byla plná či poloprázdná a v jaké značce rumu bylo jeho tělo vlastně vloženo.
Souvislost pirátů a rumů, jakožto velkých oblíbenců tohoto destilátu, není náhodná. Vznikla v době rozmachu obchodu námořní cestou – piráti, kteří loupili všechno možné, přirostly k tomuto produktu více, než ke kterémukoliv jinému.
Tak vznikal hrůzný otrocký „rumový“ trojúhelník mezi New England X Afrika X Jižní Amerika?
V 17.století měl rum takovou cenu a povědomí, že vedle zlata sloužil také jako platidlo.
S rozvojem výrobních postupů, mořeplavby a mezinárodního obchodu začala i rumová cesta napříč kontinenty. Její směr a intenzitu určovali zejména angličtí a holandští námořníci, kteří rum svědomitě představovali všem dosud nezasvěceným národům. Povědomí o rumu se tak dostalo i do zemí Jižní a Střední Ameriky ale hlavně na jižní cíp Afriky do francouzských kolonií na ostrovy Madagaskar, Seyshely, Mauritius a Reunion. Francouzi narozdíl od jiných kolonizátorů měli kolonie pod přímou součástí území Francie jako tzv. zámořské departmenty a byly podřízeny kontrole pařížského ministerstva pro kolonie, jemuž byli přímo odpovědni generální guvernéři v jednotlivých zemích. Výrobní postupy byly a vlastně stále jsou v každé z těchto zemí neustále zdokonalovány a i díky tomu se dnes můžeme těšit tak bohaté nabídce rumů z celého světa.
V dnešní době jsou hlavními producenty cukrové třtiny a tedy i úžasných rumů ostrovní země na jihovýchodě Afriky , respektivé ostrovní státy v Indickém oceánu ( bývalé francouzské kolonie)