Karibské ostrovy

Rum má ze všech pálenek nejkratší, nejúdernější a pro milovníky a příznivce rumu i nejkrásnější název. Je to alkoholický nápoj destilovaný z melasy nebo z cukerné šťávy získané z cukrové třtiny.

O původu názvu rum existuje několik teorií. Jedno z původních označení rumu znělo rumbullion, což znamená velká vřava, protože při konzumaci většího množství kořalky se námořníci na lodích často rvali, a slovo rum mohlo vzniknout zkrácením tohoto slova. Britové dali dokonce karibskému alkoholu přezdívku Kill-Devil neboli Ďábel zabiják. Traduje se totiž, že síla nově objeveného nápoje zabila celou řadu jeho ochutnavačů. Další teorie odvozuje název rumu od holandských velkých sklenic na alkoholické nápoje, zvaných roemer (angl. rummer). Slovo rum však může pocházet i z latinského názvu pro cukr i cukrovou třtinu (saccharum, Saccharum officinarum).

 Předchůdci rumu byli známí již v původní domovině cukrové třtiny v jihovýchodní Asii už v 8. století našeho letopočtu. S arabskou invazí se dostala cukrová třtina do Španělska a po objevení Nového světa až do Karibiku. Tam se klasický rum narodil. Tak jako většina zajímavých a dnes velmi ceněných nápojů i rum vznikl více méně náhodou. Hlavním důvodem pěstování cukrové třtiny je totiž výroba cukru, zatímco základ rumu - melasa - je pouze odpadním produktem při jeho výrobě. Melasu začali původně kvasit a vyrábět z ní alkoholický nápoj otroci, kteří pracovali na plantážích s třtinou. Postup výroby byl samozřejmě velmi primitivní a vzniklý destilát by nám asi dnes příliš nechutnal. Rum získával na oblibě, velmi rychle se rozšířil, a tak není divu, že po nepříliš obchodně a vojensky úspěšných Španělech se rumu ujali Angličané, kteří vycítili příležitost k rozšíření svých obchodních aktivit. Pálenka v 18. století dokonce pronikla až do anglické armády, kde se podávala na válečných lodích jako posilující nápoj pro námořníky. Nazlátlá lihovina se také směňovala za africké otroky a v Austrálii se dokonce po nějaký čas používala jako platidlo místo peněz.

Přesto si rum získal velkou popularitu. Zachoval se i dokument britského námořnictva, který nařizoval vydávat půl pinty rumu (160 proof) všem mužům posádky (za muže se tehdy počítali i desetiletí hoši) každý den. Jestli to vypili najednou, opatrně usrkávali anebo si tím mazali bolavé nohy, bylo na příjemcích. Obvykle to vypili najednou a začali se prát a všeobecně dělat nepřístojnosti a problémy. Problémy spojené s vydáváním rumu začaly být tak závažné, že v roce 1740 vydal Commander in Chief of the West Indies, admirál Vernon, příkaz, že vydávaný rum musí být smíchán s vodou v poměru quart vody a půl pinty rumu. Ředit rum vodou byl v očích námořníků veliký hřích a začali novému nápoji posměšně říkat grog - podle pláště, který si admirál Vernon dával šít jen z hedvábného grogrénu, což mu u námořníků vyneslo přezdívku Old Grogran, zkráceně Old Grog, tedy Starej Grog. Jméno grog se pro míšený nápoj ujalo. Za rodiště rumu je považován Barbados, ale jeho výroba se záhy rozšířila po celé karibské oblasti. Řada palíren vznikla i na východním americkém pobřeží (tzv. Nová Anglie). V 18. století byl novoanglický rum ceněn mnohem více než rumy karibské a jeho výroba byla jedním z hlavních místních průmyslových odvětví. V průběhu 19. století začala jeho sláva s rostoucí oblibou whiskey a bourbonu upadat, poslední ránu mu pak zasadila prohibice. Španělská vláda se snažila ve svých koloniích pozvednout kvalitu rumu . Když v první polovině 19. století nabídl Španělský královský výbor pro rozvoj odměnu každému, kdo se zaslouží o zlepšení kvality rumu, přistěhoval se roku 1843 na Kubu Facundo Bacardi Masso a začal zde experimentovat s výrobním procesem destilace, filtrace a se speciálními kvasinkovými kmeny. Jeho snažení přineslo vynikající výsledky a lehké, jemné rumy jsou dodnes vlajkovou lodí společnosti Bacardi.