Bordeaux Grand cru classé

Bordeauxská klasifikace vín z roku 1855 je seznam nejlepších červených vín z oblasti Bordeaux sestavený na popud Napoleona III. u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1855. Klasifikace z roku 1855 byla sestavena na základě mnoha let pečlivého zvažování a porovnávání výsledků jednotlivých ročníků asi šedesátky médockých vinařských usedlostí. Jde o jasný a přehledný systém, harmonický řád s pevnou hierarchií, který i po sto padesáti letech dokonale slouží účelu, pro nějž byl navržen. Kritéria, jež tato klasifikace v oblasti Bordeaux nastavila, se stala vodítkem pro ostatní vinařské oblasti nejen ve Francii, ale na celém světě.

Na rok 1855 byla do Paříže plánována Světová výstava, a tak se do francouzského hlavního města začalo svážet zboží nejen z celé Francie, ale z celého světa. Bordeaux mělo reprezentovat víno. Běžní návštěvníci výstavy však neměli možnost vína ochutnat. Pro větší zajímavost proto měla výstavu doprovodit vinařská mapa regionu doplněná přehledem nejlepších vín z oblasti. Bordeauxská obchodní komora proto požádala Unii nákupčích, aby zhotovila přehledný „seznam všech klasifikovaných červených vín v regionu, v němž bude tak přesně a kompletně, jak je to jen možné, specifikováno, do které z pěti tříd každé z nich patří a ve které obci je možno je nalézt. Nákupčí totiž měli jako jediní celkový přehled o trhu s bordeauxskými víny. Měli také k dispozici všechny nezbytné podklady a zdroje, takže mohli během pouhého měsíce dodat seznam nejlepších vín. Tolik romantiky a mystiky slavných vín, faktem je, že tehdejší Bordeauxská obchodní komora požádala Unii nákupčích, takzvaných negociantů, aby zhotovila přehledný "seznam všech klasifikovaných červených vín v regionu, v němž bude tak přesně a kompletně, jak je to jen možné, specifikováno, do které z pěti tříd každé z nich patří a ve které obci je možno je nalézt". Víceméně jediným kritériem pro tuto klasifikaci bylo, za kolik se daná vína prodávala v posledních pěti letech. Negocianti tehdy vybrali 60 nejdražších vín a rozdělili je podle ceny do pěti skupin. A tato klasifikace, francouzsky nazývaná Les Grands Crus classés en 1855.

Nejlepší vína byla zařazena do Premier - 1er (první) grand cru classé. Šlo o vína ze čtyř vinařství: Château Lafite-Rothschild, Château Latour, Château Margaux, Château Haut-Brion. Ačkoli nejdražším vínem bylo víno pocházející z Château Mouton, nebylo do Premier grand cru classé zařazeno údajně s ohledem na špatnou pověst vinařství . Pravděpodobnějším důvodem bude ale spíše to, že dva roky před tím koupil vinařství Angličan a Žid, Nathaniel Rothschild ( pletichaření nebylo nikdy Francouzům cizí ). Zbylá vína byla zařazena do dalších čtyř tříd. Konzument se však z etikety nedozví, do které z těchto tříd dané víno patří, a dokonce označení nenesou ani všechna vína z Premier grand cru classé.18.dubna se tedy vytvořili seznam, který později proslul jako Klasifikace z roku 1855. Ještě dnes, více než 150 let po svém sestavení zůstává jedním z nejsměrodatnějších vodítek ve světě vín.

Zajímavostí zůstává, že všechna červená vína, jež se dostala na seznam, pocházela z oblasti Médoc. Jediné château mimo Médoc, jemuž byla při klasifikaci udělena zvláštní výjimka a bylo zařazeno do skupiny klasifikovaných usedlostí, bylo Chateau Haut Brion, jež leží v oblasti Graves. Shodou okolností bylo navíc zařazeno na samotný vrchol této hierarchie. Bílá vína, jež se tehdy těšila mnohem menšímu významu než červená, byla omezena pouze na sladká vína z oblasti Sauternes a Barsac a zařazena pouze do dvou tříd.

V rámci každé kategorie jsou jednotlivá château zařazena podle kvality svých vín. Genialitu klasifikace z roku 1855 dokazuje skutečnost, že od dubna 1855 doznala pouhé dvě velké změny, a to zařazení Château Cantemerle do kategorie cinquième cru v roce 1856 a povýšení Château Mouton Rothschild do kategorie premier cru v červnu 1973. (Tomuto povýšení předcházelo 51 let usilovného snažení a jemného diplomatického manévrování majitele usedlosti barona Philippe de Rothchilda, jež značně ovlivnilo nejen samotné Château Mouton, ale i celý vinařský průmysl.) Několik dalších méně významných změn je také mnohem méně známých. Třetí změnou bylo vypuštění nejmenší z klasifikovaných usedlostí Château Dubignon z kategorie troisième cru, neboť ji pohltilo Château Malescot St. Exupéry. V roce 1938 pak zmizelo Chateau Desmirail, bylo však roku 1981 opět obnoveno. Chateau Leoville, jež bylo v roce 1855 klasifikováno jako jediná usedlost, bylo rozděleno na tři: Leoville-Barton, Leoville-Las Cazes a Leoville-Poyferre.

Bordeauxská vína náležející do těch nejvyšších kategorií nesou označení velká vína Bordeaux, Grand vin de Bordeaux. Je však třeba vědět, že pokud se toto označení objeví na vinětě, má to z hlediska označení kvality vína význam stejný, asi jako kdyby producent uvedl na etiketě jméno manželky sklepmistra. Naopak kupující by měl být při tomto označení vína na vinětě spíše ostražitý, protože výrobce velkého vína z Bordeaux nemá zapotřebí takový údaj na vinětu dávat. Údaj na vinětě je pro kupujícího zbytečný, protože když už se rozhodne dát nemalou sumu za bordeauxské velké víno, ví, za co tyto peníze dává.

Správné Chateau dělá pouze jedno, maximálně dvě vína. To první - nejvzácnější - pochází z nejlepších vinic, poloh, hroznů, které bedlivě střeží, diskutuje se o každém kroku v produkčním cyklu a vychází se ze zkušeností předchozích ročníků. Vína z Bordeaux jsou tedy kupážemi odrůd, které na vinicích daného Chateau rostou - poměry daných odrůd, která dávají vzniknout velkým vínům, se pečlivě tají a předávají se z generace na generaci. Umění vinaře se pak ukáže na harmonickém celku, kdy se vyvažovaním daných vlastností určitých odrůd, snaží dosáhnout ideálu velkého vína. Převážně se jedná o odrůdy Cabernet Sauvignon - ten je považován za nejvznešenější. Je vysazován na nejlepších polohách, protože je nutné, aby dobře vyzrál. Ke Cabernet Sauvignonu se téměř vždy pžidává Merlot, který obvykle dozrává o 14 dní dříve. Jeho dozrání je vždy jistější i za chladnějšího počasí. Třetí odrůdou používanou na výrobu velkých vín z Bordeaux je Cabernet Franc, který dozrává právě mezi oběma výše uvedenými odrůdami. Jeho chuť je charakterizována jako příliš lehká, do kupáži s ostatními však přináší ohromnou jemnost. Druhá vína z Chateau mají většinou stejné technické parametry, ale jsou vyráběna z hroznů, které třeba pocházejí z mladších vinic. Tato druhá vína nám umožňují ochutnat kousek z produkce slavných Chateau aniž bychom za to vydávali jmění. Jelikož si vinařství nemohou ani nechtějí kvalitativně pohoršit, vyrábějí i tato druhá vína.

Skvělé Bordeaux je vlastně takovým drahokamem mezi víny. Na rozdíl od drahokamu se musí někdy zkonzumovat, pokud si nezakládáte sbírku, ale potrpíte si spíše na hmatatelné zážitky. I přes tento dokonavý fakt jeho hodnota s časem roste. A to v řádech desítek až stovek procent. Proto se i ceníky Velkých vín mění co půlroku. Většinou se jedná o pohyb směrem nahoru. O pohyb dolů by se jednalo v případě, že je víno v poslední fázi své pitelnosti, tedy, že nemá další potenciál ke zrání, ale je vhodné ho co nejříve zkonzumovat. Červená Bordeaux mají obecně potenciál zrát na láhvi kolem 10 - 15ti let.

Jelikož jsou vína z Bordeaux považovaná za jedny z nejlepších na světě a jelikož je jejich dokonalý systém ten nejsložitější na světě a jelikož se zde také jedná o velké peníze, vzniknul i specifický systém nákupu vín. Období nákupu vín vrcholí na přelomu dubna a května, kdy jsou vína pouze po prokvašení a vyčištění. To se do ochutnávacích místností obchodníků s Bordeaux z Bordeaux sjedou sommeliéři z celého světa a ochutnávají surová vína těsně předtím, než jsou na dva roky uloženy v barikových sudech. Musí být velmi zkušení a šikovní a odhadnou, co s vínem ležení v sudu a zrání v láhvi udělá. Dále musí být dobře informováni o počasí v době sklizně, zrání hroznů a ostatních předpokladech pro kvalitu a cenu vína předtím, než se rozhodnou vína zakoupit. Vína zaplatí dopředu tzv. En primeur, ale neodvezou si je, čekají dva roky než je dostanou do svých sklepů. Musí tedy zvážit všechny proměnné, ochutnat a risknout a až za dva roky si naplní sklepy, které pak po dalších třech letech začínají otevírat. A pokud někde odhadnou velký potenciál a budou chtít koupit celou produkci, nebude jim to umožněno. Vždy a všude jsou dány přísné limity.

Jako jeden z významných faktorů, který ovlivňuje kvalitu hroznů, je počasí. V jednotlivých ročnících se proto bedlivě sleduje a podle jeho vývoje se známkuje. Hodnotí se 1 - 5 hvězdičkami, kde platí (jako u nás) - čím víc, tím líp. Pětihvězdičkové ročníky jsou označují jako vyjímečné - takový byl např. 1962 a 2005 - na ten se teď čeká, že ho v květnu přivezou do ČR. Bude ale hooodně drahý. Ročníky 2002, 2003 a 2004, které vyskytují v našem výběru, jsou ohodnoceny třemi hvězdičkami jako velmi dobré.

Proč tato vína nemají žádné medaile ? Jak jsme běžně zvyklí od jiných vín ... Na soutěžích vín se většinou perou rok maximálně dva roky stará vína. V tomto období by na výstavách červených vín neuspělo ani jedno z Bordeaux. Bylo by příliš trpké a tříselnaté. Jejich čas nastává mezi 5 - 10 rokem zrání na lahvi, kdy v slepých degustacích mezi červenými víny bezkonkurenčně vedou. To je čas, kdy se do Bordeaux zamilovat. To je čas zhodnocených investic a skvělých zážitků. To jsou Velká vína.

Ale nebojte je to jen další krok francouzů jak celou situaci ještě zesložitit , přinést vyšší zisky investičním společnostem vlastnícím jednotlivá vinařství ( jen malý zlomek vinařství ještě někomu patří kdo se o něj po staletí stará a buduje dědictví generací před nimi, většinou je to jinak - Banky, Pojišťovny a nadnárodní koncerny ) a kompletně všem zamotat hlavu :-) .

kompletní nabídku vín z oblasti Bordeaux naleznete zde ...