Sicílie

Sicílie je největším ostrovem Středozemního moře. Od italské pevniny ji dělí pětikilometrový průplav Messinské úžiny. Území Sicílie je již delší dobu považováno za izolované společenství, které se od kontinentálního světa značně liší. Není divu. Kde jinde je život ovlivněn tolika různými národnostmi, které zde při dobývání zanechaly bohaté kulturní dědictví a prvky svébytné mentality. Byli to v prvé řadě Řekové, dále Římané, Arabové, Normani, Francouzi a Španělé, které nakonec z ostrova vyhnal všemi opěvovaný vojevůdce Garibaldi. Směsice cizojazyčných vlivů zanechala také otisky na zvláštním sicilském dialektu. Půda na ostrově je kolem pobřeží velmi úrodná zvláště v okolí niv řek, naproti tomu vnitrozemí ostrova je hornaté, poměrně nepřístupné a proto málo obydlené. Ostrov Sicílie je domovem jednoho z velikánů fortifikovaných vín a to vína Marsala.

Vinařský region Sicílie je se svými celkovými 26 tisíci kilometry čtverečními jedním z největších, nejstarších a nejvýznamnějších vinařských regionů Itálie. Na ostrově leží 17,5 % italských vinic (asi 170 000 ha). Jedná se o území s velmi rozmanitým klimatem, ať už je to klima tufových vinic, ležících pod největší aktivní evropskou sopkou Etna (3 370 m n.m.), nové rovinaté vinice kolem města Syrakusy nebo výsadby horkého a vyprahlého jihozápadu, jehož podnebí je podobné jako v africkém Tunisu.

Vinařství na ostrově Sicílie má více než tisíciletou tradici. Dokazuje to především nález čtyřsetlitrových terakotových nádob, jejichž původ archeologové odhadli na 5. století před Kristem. Více než před dvaceti lety se zde z 202 tisíc hektarů vinic vyrobilo 10 milionů hektolitrů vína. Do roku 1995 plocha vinic klesla na 144 tisíc hektarů, přičemž se výnos zvýšil na 10 391 000 hektolitrů. Tento fakt byl způsoben výsadbou odrůd s vysokým výnosem. Rok 1995 se stal pro sicilské vinařství významným mezníkem na cestě k výrobě kvalitních vín. Již o šest let později výnos ze stejné plochy klesl na 7 milionů hektolitrů. Záměr vyrábět kvalitnější vína inicioval založení Regionální institut pro vinohradnictví a víno (Instituto Regionale della Vite e del Vino), který je vedle kontrolního orgánu také orgánem poradním, informačním, ale i výzkumným. Tato instituce dohlíží jak na výnos, tak na další faktory působící na kvalitu vína. Na počátku této renesance ve vinařství stáli v mnoha případech enologové z Piedmontu nebo Toskánska (ale také Kalifornie nebo Austrálie), kteří sem byli vysláni investory z mnoha vinařských regionů po celém světě, aby zvýšili kvalitu zdejších vín.

V počátcích renesance sicilského vinařství toužili výrobci spíše po označování svého vína jako IGT (Indicazione Geografica Tipica), což jim dovolilo více svobody při kupážování a zrání vín. Později ovšem pochopili, že označení DOC (Denominacion Origin Controlada), tedy o třídu vyšší kvalitativní stupeň vín, je posouvá mezi kvalitnější světové výrobce. Trendem zdejšího vinařství je kupážování odrůd původních tradičních s odrůdami mezinárodními. Můžeme tak ochutnat velmi zajímavá cuvée jako například Cabernet Sauvignon a Nero d´Avola nebo Chardonnay s odrůdou Inzolia.

Systém regionů DOC je na Sicílii zatím velmi nepřehledný, existuje zde celých 19 apelací, ale pouze některé z nich jsou tak známé jako ostatní významné italské vinařské regiony jako např. Barolo, Vino Nobile di Montepulciano, atd. Z těch slavnějších je nutné zmínit např. region Marsala, kde se produkují převážně likérová vína, dále region Alcamo, zaměřující se na bílá vína z odrůd Catarratto, Grecanico a Damaschino, region Etna, pyšnící se vynikajícími minerálními červenými víny a v neposlední řadě region Cerasuolo di Vittoria, kde je vysazeno velké množství vinic stolních odrůd. Značnou část produkce sicilských vín tvoří sladká muškátová vína, produkovaná v regionech Moscato di Noto Naturale, Moscato di Siracusi a Pantelleria.