Francie

Samotná historie sahá do období 6. století př. n. l., kdy pěstování vinné révy přinášejí římští Jónové společně s Etrusky, starověkými obyvateli Itálie. Avšak historie jednotlivých vinařských regionů se datuje do období nadvlády Římanů. Z výzkumu již nyní víme, že počátky francouzského vinařství sahají do období importu italských vín. Právě nedostatek v importu zapříčinil vznik samostatné větve vinařství ve Francii. Galové díky svému umu pozvedli vinohradnictví na vysokou úroveň a dali tak základ pro dnešní generace francouzských vinařů, kteří sklízejí úspěch právě díky bohaté historii, z které stále čerpají. Nicméně cesta vinařů – Galů, nebyla jednoduchá (až císař Probus navrátil zplnomocnění k pěstování révy vinné). Rozšiřování tradice vinařství spadá do jižních oblastí, které je spojeno se založením přístavu Marseille. Následně, v 1. století dochází k rozvoji pěstování révy vinné v oblasti Bourgogne, Bordeaux a v údolí Rhôny. Následuje 2. století, kdy je tradice rozšířena do oblastí údolí Loiry a Champagne ve 3. století. Napříč dnešnímu vývoji, okolí Paříže bylo po dlouhou dobu jednou z nejvýznamnějších vinařských oblastí.

Středověk je ve znamení mnišských řádu, které za zdmi klášterů zachovávají tradici výroby vína na území Francie. Právě na počátku 12. století je francouzské vinařství na výsluní. Mnišské řády měly dostatek prostředků k vinifikaci a správě vinic. Přičemž víno sloužilo jak k církevním obřadům, tak jako velmi hodnotný zdroj příjmů. Biskupové s velkým vlivem zakládají v okolí měst vinice, v jejich blízkosti pak zakládány kláštery. Již v této chvíli se vyváží na stovky hektolitrů vína do Anglie. Rok 1098 je významným milníkem, jelikož je založen řád Cisterciánů, kteří se silně zapíší do dějin révy vinné, ať už hybridními odrůdami, zefektivněním výroby či zkoumáním vhodnosti půd. Teprve v tomto období je víno vinifikována tak, jak jej známe my. V předcházejícím období bylo víno mícháno s kořením, či vodou nebo medem.

Následující období, v 16. století, je dovršena expanze vín z Francie. Avšak nemysleme si, že za vším stojí pouze víno, tato expanze souvisí s destilací bílého vína na brandy. Právě tento fenomén byl prvotním impulsem pro vznik Armagnacu a Cognacu. S postupným vývojem se zdokonaluje systém exportu zboží a stejně tak i vín. Tím vše nekončí, roku 1688 objevuje Dom Perignon princip šumivého vína. Jedním z prvních zákonů, který se věnuje ochraně spotřebitele v oblasti nápojového průmyslu, je zákon z roku 1790. Velká francouzská revoluce byla ve znamení konfiskace vinic a vinařství z řad mnišských řádů. Zajímavostí může být fakt, že víno bylo jediným nápojem, který bylo možné uchovat déle, než pár dnů či týdnů, díky korkovým uzávěrům.
Do roku 1864 ničí révokaz prakticky všechny vinice, které jsou oživeny díky roubování révy vinné na americké podnože. Roku 1866 napomáhá Pasteur pochopit problematiku mikrobiologie. Poté jsou vína ukládána k dlouhodobému ležení ve sklepích, čímž započíná nová éra vín a vinařství.

Počátky moderního francouzského vinařství spadají do období 19. a 20. století. Samotné začátky jsou však spojeny s nákazou mšičky révokaz, jež pozastavila rozvoj vinařství a nahlodala tradiční viniční tratě. Nejvíce postiženy byly tradiční oblasti Bordeaux a Champagne. Na počátku 20. století v důsledku ohrožení tradičních značek jako Champagne či Bordeaux, vzniká označení AOC – Appelation d´Origine Controlée roku 1935. Tímto krokem je podpořena kvalita vín, propagaci francouzských vín a stejně tak rozšíření nových poznatků o agronomii. Po 2 světové válce se dostává francouzské vinařství opět na výsluní, za nímž stojí obrovské investice do obnovy vinic a vinařských technologií. V důsledku identifikace nejlepších terroir, zachování typických charakteristik vzniká uskupení INAO (Národní instituce pro ustanovení původu). Zajímavý může být taktéž rok 1955, kdy ve Francii zavádí univerzitní obor týkající se enologie (nauka o vínech a vinařství), jenž měl za úkol rozšířit vědecké poznatky, stejně tak jako technologické, týkající se vinifikace vín. Roku 1979 po uskupení INAO, vzniká uskupení ONIVINS, pod který spadají tzv. vína zemská a vína stolní. Dnes takřka 150 tisíc vinařů a vinařských družstev obhospodařuje více než 900 tisíc ha viničních tratí.