Francie

V roce 1840, v posledním období maximálního rozvoje, pěstovala Francie 26 miliónů olivovníků na 168 000 hektarech. V některých kotlinách okupoval olivovník plochu, kterou dnes zaujímají vinice. Kultivace olivovníku byla jednou z hlavních výrobních aktivit v mnoha vesnicích.

Olivám ale začínalo z hlediska výnosů čím dál více konkurovat víno a poté, co byly olivovníky napadeny Phyloxérou a bylo potřeba pro jejich pěstování najít novou půdu, se už nikdy pěstování olivovníků nevrátilo na dřívější úroveň. Úpadek urychlily také mrazy, hlavně ty z roku 1929, velká konkurence olivových a později i arašídových olejů z kolonií a první vylidňování venkova v Provence.

Osudné se pak staly olivové kultuře v Provence neobvykle nízké teploty (-20° C), které tu udeřily na v únoru 1956. Přišly zcela nečekaně, po neobyčejně mírné lednové zimě, kdy se vegetace vinou vyšších teplot probudila. Mrazy zdecimovaly 2/3 olivovníků z původních 8 miliónů olivovníků na 50 000 hektarech. Po této katastrofě zůstaly pouhé 3 milióny olivovníků na 20 000 hektarech. 

Spotřeba oleje začala opět stoupat až ke konci 80. let, kdy Francie spotřebovala 40 mil l olivového oleje oproti 20 mil l v 70. letech. V roce 2000 už činila průměrná roční spotřeba 100 000 tun.

Olivový olej v Provence patří k těm nejkvalitnějším na světě. Je ale vyráběn hlavně pro místní spotřebu, exportuje se jen velmi malé procento jeho zdejší výroby.