Společnost RUDOLF JELÍNEK navazuje na více než 400letou tradici výroby destilátů na Valašsku. První písemný doklad o existenci palírny se nachází v urbáři vizovického panství z roku 1585, byť se vztahuje k pozdější době (polovina 17. století). V tehdejší době se pálilo z pivních odpadků, později se k nim přidalo obilí, z něhož se vyráběla žitná. Kolem poloviny 18. století se ve výrobním sortimentu objevila později tak slavná slivovice. Od počátku 19. století výroba slivovice díky státním prémiím nabývala na významu. A vlivem příhodných klimatických podmínek se právě na Vizovicku mimořádně daří ovocným stromům, především švestkám.

podívejme se však detailněji do historie :

• Řízení palírny navazovalo na tradici z doby feudální, takže někdy majitel podnik přímo neprovozoval. Už před rokem 1880 se tak v Eichenově palírně objevuje předek slavného rodu Jakub Jelínek, který měl na starosti výrobu, a nedlouho po něm také jeho syn Zikmund Jelínek, o němž víme, že byl v letech 1882 - 1886 jako velmi mladý (narodil se roku 1859 v Luhačovicích) ředitelem palírny. Jiný mladý muž, který stál u počátků pozdější slávy vizovického palírenství, se ve městě objevil jen o málo později. Roku 1891 se přistěhoval z Hranic sedmadvacetiletý Karel Singer a velice rychle se prosadil. Nejdříve si na přelomu let 1892 - 1893 pronajal od Šimona Frische jeho palírnu a záhy podnik rovnou koupil. To se stalo roku 1895. Příchod Zikmunda Jelínka a Karla Singra do Vizovic se kryje s významným zlomem ve vývoji zdejšího ovocnářství. Doposud byly švestky zpracovávány sušením. Na trh vstoupily konkurenční bosenské švestky a tak zaměřili propagaci pálení slivovice. Vedle rozšiřujícího se domácího pálení začaly rychle vznikat i malé průmyslové podniky.
• Na přelomu 80. a 90. let 19. století se objevuje jako hostinský v hospodě Františka Pravdíka ve Slušovské ulici čp. 425 a nepochybně již tehdy promýšlel otevření vlastní palírny. V roce 1891 si pronajal pozemek za Chrastěšovskou ulicí a i přes nepříznivý postoj vizovické radnice na něm nechal vystavět "výrobnu lihových nápojů" a skladiště. Z přístavby skladiště sudů v roce 1893 lze usuzovat, že se Jelínkův podnik záhy ujal. Přes veškeré úspěchy však Jelínkův podnik nemohl zatím konkurovat palírně ve Štěpské ulici opírající se o staletou tradici a od roku 1895 také o osobu mladého průbojného majitele. Karel Singer úspěšně rozšiřoval výrobu, takže již roku 1902 bylo v závodě přistavěno patro, v roce 1913 došlo ke zřízení nové destilace. Značka "První vizovická pálenice Karla Singra" brzy šířila věhlas valašské slivovice a borovičky daleko za hranice Moravy.
• Úroda ovoce v 90. letech 19. století překračovala potřebu obou palíren a tak se zdejší rolníci rozhodli vzít osud do vlastních rukou a zřídit vlastní palírenskou firmu. Sdružili se do akciové společnosti, zakoupili Maňasův mlýn u silnice k Zádveřicím a zřídili u něj roku 1894 palírnu. "Rolnický akciový závod ovocnářský Vizovice" neměl dlouhého trvání, už v roce 1898 pro nedostatek kapitálu a patrně také nedbalé vedení zanikl, ale zkratka společnosti RAZOV se stala ceněnou značkou, které užívali noví majitelé. Váha tradice a příklad úspěšně zavedených firem lákaly k následování další živnostníky. Ve stručnosti připomeňme, že v roce 1902 zahájil výrobu destilátů Mořic Weiss a to na pozemku vedle Jelínkovy pálenice za Chrastěšovskou ulicí. Z. Jelínek, který postupně přesouval výrobu ke svému domu ve Slušovské ulici, nakonec kolem roku 1910 M. Weissovi tento provoz prodal. V roce 1912 založil svou palírnu Jan Hába, v roce 1923 František Kalenda a téhož roku vznikla i palírna Hospodářského spolku. Ještě v roce 1927 vznikla palírna Josefa Bajera a roku 1931 Antonína Kalendy.
• Zajímavým vývojem procházel ve 20. letech podnik Zikmunda Jelínka. Dvaašedesátiletý zakladatel firmy odešel roku 1921 na odpočinek a přenechal řízení svým synům Rudolfovi a Vladimírovi. Ti na počest otci nechali registrovat firemní název "Zikmunda Jelínka synové". Hned první krok mladých bratrů se ukázal být pro pozdější rozvoj klíčový. Ještě v roce 1921 koupili od Emila Kopeckého nepříliš prosperující Razov, aby tu přenesli část výroby. Závod na Razově měl ze všech vizovických palíren před sebou nejlepší perspektivu dík své poloze za městem s možností rozšíření na okolní pozemky a dík blízkosti železniční trati. Záhy také bratři Jelínkové přikročili k budování vlečky do závodu, v dalších letech vyrostla na Razově nová palírna, destilatura, kvasírna, čtyři skladiště a ostatní provozy. Své aktivity firma záhy rozšířila do zahraničí, když roku 1923 uzavřela licenční smlouvu s francouzskou firmou J. Denis, H. Mounié & Co., která zajišťovala exkluzivní práva na výrobu vinného destilátu a koňaku a dovoz vín z oblasti Koňaku.Počítalo se s postupným přesunutím celé výroby na Razov, ale k tomu nakonec nedošlo. V roce 1926 se bratři rozešli.
• Když se bratři v roce 1926 rozešli, Rudolf Jelínek si ponechal závod na Razově a propůjčil firmě své jméno, zatímco Vladimír si ponechal značku "Zikmunda Jelínka synové" a provozy ve Slušovské ulici.
  Vladimír Jelínek řešil kapacitní omezenost svého provozu koupí budovy Hospodářského družstva u nádraží, kde rychle vybudoval pálenici s destilaturou a kvasírnami. Dvůr domu ve Slušovské ulici sloužil nadále jako skladiště výrobků. Rudolf Jelínek zahájil na Razově výrobu košer destilátů v roce 1934.
• V roce 1934 zahájil Rudolf Jelínek výrobní program, na jehož základě dosáhlo jeho jméno a města Vizovic světové proslulosti. Jednalo se o košer destiláty, tedy výrobky, při jejichž výrobě jsou použity jen takové suroviny, zařízení a postupy, které jsou v souladu s předpisy ortodoxní židovské víry. Taková výroba (zpočátku se produkovala slivovice a borovička) si vyžádala nemalé náklady, ale ty se Rudolfu Jelínkovi rychle vrátily poté, co se s košer destiláty prosadil na zámořských trzích. Vývozy stoupaly hlavně v letech před druhou světovou válkou. Vedle košer destilátů patřil do výrobního sortimentu také koňak, jablkovice a mlátovice. V poněkud složitější situaci se před válkou pohybovala firma Zikmunda Jelínka synové. Pomocí půjček se jí podařilo expandovat zejména na Slovensko (filiálka v Bratislavě) a k zahraničním exportům se podnik Vladimíra Jelínka dostal až roku 1938. Přes nesporné úspěchy Rudolfa Jelínka zůstala největší firmou ve 30. letech První vizovická pálenice Karla Singera. Její zakladatel ji vedl za pomoci nadaných synů: Bedřich byl společníkem a měl na starosti velkoobchod, Arnošt byl prokuristou. Roku 1932 získal Karel Singer licenci na výrobu francouzského brandy Napoleon a po Jelínkově vzoru zahájil produkci košer destilátů pro export.
• Druhá světová válka zasáhla vizovické palírníky krutým způsobem. Rodiny Jelínků a Singrů byly židovské a tak jim hrozilo velké nebezpečí. Bedřichu Singerovi se podařilo utéct těsně před okupací. Na nějaký čas odjel do USA i Rudolf Jelínek, ale vrátil se. V omezených podmínkách pracovaly palírny ještě rok, ale v roce 1940 byly na ně jako na židovský majetek uvaleny nucené správy. Karel Singer byl přinucen roku 1941 prodat firmu sudetským Němcům bratřím Pfeifferům a téhož roku "koupil" palírnu Rudolfa Jelínka zavilý nacista Ernst Gabriel. O firmu Zikmunda Jelínka synové takový zájem nebyl, takže zůstala celou válku pod nucenou správou. Hospodaření nových majitelů firmám rozhodně neprospělo. Ernst Gabriel neměl zdaleka schopnosti Rudolfa Jelínka a diletantské počínání bratří Pfeifferů přivedlo Singerův závod během dvou let na pokraj krachu. Daleko horší osud však potkal rodiny Jelínků a Singerů. Vladimír Jelínek zahynul ve Flossenbürgu, ostatní členové rodin včetně malých dětí byli povražděni v plynových komorách v Osvětimi. Zachránit se podařilo jen oběma synům Rudolfa Jelínka - Zdeňkovi a Jiřímu. Starší Zdeněk se za války ukrýval a zapojil se do odboje, Jiří přežil peklo vyhlazovacích táborů.
• S blížící se frontou dočasní noví pánové vizovických palíren utekli obtěžkáni nakradeným majetkem. Poválečná obnova nebyla snadná, protože co nepobrali Němci, to zůstalo napospas Rudé armádě.
  Přesto ještě během roku 1945 rozjel Zdeněk Jelínek výrobu a to díky vysoké státní dotaci. Obnovená firma Rudolf Jelínek se těšila přízni státu jako významný exportér a tedy zdroj deviz. Agilní Zdeněk Jelínek se staral i o osiřelý podnik strýce Vladimíra. Zákeřná choroba mu ale nedovolila rozvinout podnikatelský talent zděděný po otci. Zemřel na jaře 1946 na tuberkulózu.Firmu to přivedlo do nejistoty, protože mladý Jiří Jelínek ještě nedosáhl zletilosti. Řízení Singerovy palírny se po osvobození za složitých podmínek ujal předválečný prokurista Josef Weinstein, na podzim 1946 byl podnik restituován poslednímu majiteli Bedřichovi Singerovi, který se vrátil z jihoamerického exilu. Bedřich Singer ihned zahájil přípravy k nákupu pozemků poblíž Razova, kam hodlal přemístit výrobu ze stísněného závodu ve Štěpské ulici.
• Dne 28. února byla na palírny uvalena národní správa a v dubnu 1948 byly podniky znárodněny. Bedřich Singer se vrátil do Chile, kam už jednou prchal před nacisty. Jiří Jelínek zůstal ještě ve Vizovicích, ale už roku 1949 se s manželkou Jarmilou a dcerkou Irenou legálně vystěhoval do Izraele. Ještě před odjezdem dal státu povolení k registraci originální firemní značky R. JELÍNEK. V roce 1948 byly vizovické palírny začleněny do národního podniku Moravské lihovary a octárny a Brno. Během následujících let se v rámci častých reorganizací přesouvaly od jednoho národního podniku ke druhému.
• Teprve roku 1966 se ustálila konečná podoba reorganizace vizovických palíren a to tak, že Vizovice fungovaly jako závod číslo 6 národního podniku Slovácké konzervárny Uherské Hradiště.
  Vzhledem ke státnímu vlastnictví ochranné známky a proslulosti značky v zahraničí byla výroba nadále orientována především na export s důrazem na produkci košer destilátů. Pro tyto účely byl určen závod na Razově, jemuž se dostalo díky tomu pozornosti v podobě výstavby nových kvasíren, skladů a postupné všestranné modernizace. V období socialismu byla vizovická palírna často oceňována titulem Vzorný exportní závod a zajišťovala až 85% státního vývozu lihovin. Hlavními odběrateli byly USA, Austrálie a západní Evropa. Výroba pro domácí trh byla jen omezená a probíhala v závodě ve Štěpské ulici (bývalý Singer). Výroba v tomto provozu byla zastavena roku 1974 a budovy sloužily potom jako sklady.
• K výrazným proměnám došlo po roce 1989. Dosavadní pobočný závod Slováckých konzerváren se osamostatnil pod názvem Rudolf Jelínek, státní podnik, který pak byl privatizován v rámci druhého kola kupónové privatizace. Příchod Zikmunda Jelínka a Karla Singra do Vizovic se kryje s významným zlomem ve vývoji zdejšího ovocnářství. Doposud byly švestky zpracovávány sušením. Na trh vstoupily konkurenční bosenské švestky a tak zaměřili propagaci pálení slivovice. Vedle rozšiřujícího se domácího pálení začaly rychle vznikat i malé průmyslové podniky.
• Rudolf Jelínek, státní podník, byl privatizován v rámci druhého kola kupónové privatizace. Z ní vzešel transformován v RUDOLF JELÍNEK a.s. Zpočátku byly jeho výsledky rozkolísané. Od roku 1998 se však prosadil nový většinový vlastník (MORAVIA holding, a.s.), pod jehož vedením nastal pozitivní obrat a podnik začal docilovat stálých zisků. Produkce zůstala z velké části orientována na slivovici a značkové destiláty. Nemalé místo v portfoliu společnosti zastávaly košer destiláty, které byly zejména vyváženy do USA.
• Snahou společnosti, dokazující zájem o zachování tradice a navázání na bohatou historii, je zakládání vlastních švestkových sadů. Tento sen, který měli již předváleční majitelé, se začal uskutečňovat v roce 2003, kdy byly na pozemcích nad firmou, na Těchlově, vysázeny první švestkové stromy. V sadech se nachází celkem devět odrůd – Čačanská lepotica, Stanley, Gabrovská, Hanita, Presenta, Valjevka, Toptaste, Katinka a Čačanská rodná. Právě kvalita a kombinace odrůd švestek je pro výrobu prémiové slivovice klíčovou záležitostí.
• Akcionáři a statutární orgány společnosti se rozhodli realizovat projekt rozdělení společnosti odštěpením sloučením části jmění s nástupnickou společností R.JELINEK GROUP SE s rozhodným dnem k 1. 1. 2010.
  Cílem reorganizace je oddělení majetku a činností, které jsou společné pro všechny firmy skupiny od těch, které se týkají především nebo převážně společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s. s možností dalšího mezinárodního rozvoje skupiny včetně dalších investic v zahraničí a standardizace řízení a financování celé skupiny. Na základě těchto změn se společnost RUDOLF JELÍNEK a.s. stala největší mezi dceřinnými společnostmi skupiny R.JELINEK GROUP SE. 

Zjednodušeně tedy RUDOLF JELÍNEK a.s. se zabývá výrobou alkoholických nápojů, zejména destilátů. Tradice výroby ovocných destilátů ve Vizovicích sahá až do roku 1585. Samotná společnost vznikla na konci předminulého století, v roce 1894. Výrobky společnosti jsou známy ve všech koutech České republiky ale také ve světě. Na tradici vývozu výrobků do zahraničí, kterou Rudolf Jelínek započal vývozem košer destilátů na zámořské trhy v USA již v roce 1934, navazuje společnost i nyní. Vlajkovou lodí společnosti je slivovice, kterou vyrábí v několika variantách (bílá, zlatá, jubilejní, kosher, atd.) Dále produkuje značkové ovocné destiláty té nejvyšší kvality jako hruškovice, meruňkovice, třešňovice nebo jablkovice. Prémiovými výrobky jsou kosher destiláty, při jejichž výrobě nebyly použity suroviny, výrobní zařízení a postupy, které by odporovaly předpisům židovské víry. Výroba kosher destilátů probíhá za dozoru zástupce ortodoxní unie amerických rabínů. Kosher certifikát udělený americkou Ortodoxní Unií potvrzuje nejvyšší kvalitu tohoto destilátu.Společnost v roce 2003 zahájila výsadbu vlastních švestkových sadů na jižní stráni vizovického údolí, v oblasti zvané Těchlov. Po pěti letech sklidila první úrodu vizovických švestek a započala novou tradici – výrobu limitované série Vizovické slivovice. V závěru roku 2013 rozšířila plochu svých sadů a nyní disponuje 60 ha švestkových sadů ve Vizovicích, 20 ha švestkových a třešňových sadů v Kostelanech a 80 ha meruňkových sadů na jižní Moravě.

oficiální stránky výrobce : www.rjelinek.cz