Starobylý zemědělský dvůr, kde se dnes rodí Sudličkova pálenka, bývala kdysi zemanská tvrz střežící před loupežníky rušnou obchodní cestu na hrad Potštejn.

Matěj Sudlička jí vdechl život a za jeho panování zde proběhla první destilace ovoce. Životní osudy, které se v těchto zdech po staletí odehrávaly, jsou zakódovány do stále věčně živé paměti tohoto místa, jenž nevyhnutelně zanechává stopu v jedinečné esenci zde vyráběných destilátů. Každá kondenzovaná kapka v sobě nese proud historie tohoto dvora.

Do roku 1989 památka chátrala, ale dnes ji můžeme opět vidět v dobrém stavu a hlavně živou díky opravám, které na ní proběhly. Firma Fonticulus v roce 1998 navázala na tradici zemanské tvrze a začala se věnovat řemeslu lihovarnictví i po vzoru svých předků, kteří na přelomu 19. a 20. století vlastnili závod RAZOV ve Vizovicích, proslavený později R. Jelínkem.
Původní malá pěstitelská pálenice se v průběhu let z hlediska kapacity zpracovaného pěstitelského ovoce rozrůstala a postupně se přidala i vlastní výroba ovocných destilátů a lihovin.
V roce 2004 se součástí firmy stal největší ovocný lihovar v tehdejších zemích RVHP (Rada vzájemné hospodářské činnosti) – Hrobický lihovar u Pardubic.

Sudličkova Lhota je malá vesnice v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se asi 1 km na severozápad od Mostku. Obec Mostek byla založena již koncem 12. století a její jméno zřejmě pochází od někdejšího zde postaveného malého mostu. V posledním desetiletí měla vesnice Sudličkova Lhota jen asi 17 domů a kolem 38 obyvatel.
Obec založil na pasece uprostřed hlubokých lesů zeman Ujčík se skupinou kolonistů. Podle svého zakladatele dostala ves, na určitou lhůtu osvobozená od daní, jméno Lhota Ujčíkova, o níž je známa nejstarší písemná zmínka z roku 1342.

V roce 1480 získal Matěj Sudlička z Borovnice ves Borovnice a byl současně ustanoven hejtmanem hradu Litice.
Roku 1483 se vladyka Matěj Sudlička z Borovnice stal pánem a hejtmanem celého brandýského panství.

Vybudoval ve vsi zemědělský dvůr, jehož součástí byla zemanská tvrz, chránící starou obchodní cestu na Hrad Potštejn. Tvrz byla jako každé opevněné sídlo drobného šlechtice situovaná uprostřed vesnice.

Poprvé byla tvrz písemně zmíněna v roce 1589 jako majetek Václava Sudličky z Borovnice. Václav Sudlička byl věrným služebníkem majitele brandýského panství Karla staršího ze Žerotína a od jeho dob je vesnice zvána Lhotou Sudličkovou.
Roku 1654 prodal Albert Odkolek z Újezdce, poručník vnoučat Václava Sudličky, ves Sudličkovu Lhotu s tvrzí Janovi Fridrichovi z Trautmannsdorfu. Ten statek vzápětí připojil k Brandýsu. Tvrz v Sudličkově Lhotě tím ztratila význam a zanikla.

Posledním majitelem dvora před rokem 1948 byl Stanislav Kratochvíl, jehož pravnuk jej získal restitucí v roce 1990, opravil a začal zde provozovat současnou živnost.

Starodávné destilační zařízení

Traduje se, že již za zmíněného Matěje Sudličky mělo na dvoře fungovat domácí destilační zařízení, tzv. alembik, nad nimiž měl hejtman na svém panství také dohled. Alembik je starodávné destilační zařízení. Název má z arabského Al-inbiq. Bylo vyrobené z kovu, např. mědi nebo ze skla. Používal se v alchymii nebo také v produkci alkoholických nápojů. 
Jedná se o aparaturu dvou nádob – vařáku a nádoby na jímání destilátu spojených trubkou. Právě hlava aparatury čili tato nálevkovitá trubka, sloužící jako chladič ke kondenzaci par těkavějších látek, byla původně nazývána alembikem. V současnosti název alembik označuje celou aparaturu, používanou hlavně na destilace alkoholických nápojů jako je whisky, koňak atd. V některých jazycích výraz Alembic popisuje přímo tu kterou lihovinu.