Louis Roederer

V roce 1776 založili otec a syn Duboisovi v Reims vinařství, které později prodali Nicolasovi Schreiderovi. Od roku 1819 jej vlastní a spravuje jedna stejná rodina. Vinařství Louis Roederer je dnes jedním z posledních velkých stále nezávislých "Maison de Champagne", který vždy řídili a stále řídí skuteční odborníci.
 Louis Roederer se narodil v roce 1809 ve Štrasburku a společníkem ve vinařství svého strýce Nicolase Schreidera se stal již ve svých osmnácti letech. O šest let později pak podnik zdědil, pojmenoval ho podle sebe a v následujících letech dovedl k nečekanému rozmachu. S pomocí svého bratra Eugéna a Huga (Hugues) Kraffta, neúnavného obchodního cestujícího hovořícího mnoha jazyky, se prodeje během jeho života zvýšily o 600 000 lahví, ze 100 000 na 700 000 lahví ročně. Roku 1870 převzal vinařství jeho syn Louis Roederer II. Zajímavostí je, že Louis junior byl přímo posedlý knihami. Jeho knihovna, s díly a výkresy z 18. století, je považována, po té v Château Chantilly, za druhou největší a nejskvostnější ve Francii. Pod jeho taktovkou dosáhla champagnes Roederer dalšího skvělého úspěchu – prodej dvou a půl milionů lahví v roce 1872, z čehož 666 000 lahví tohoto skvělého šumivého vína putovalo do Ruska (na carský dvůr) a 390 000 lahví do Spojených států amerických. Tento úspěšný vinař však zemřel v roce 1880 v pouhých 34 letech. Vzkvétající podnik po něm přebírá jeho sestra Léonie a její manžel Jacques Olry a po nich jejich děti Louis-Victor a Léon Olry-Roederer, který musel čelit nejednomu úskalí, jenž mu osud připravil – 1. světové válce v letech 1914 až 1918, Říjnové revoluci v Rusku, kvůli které přišlo vinařství o svého největšího odběratele, americké prohibici v roce 1919 a krizi v roce 1929. Léon, známý pro svou eleganci „sportmana“, svými hřebčíny, loveckým vybavením nebo zřízením podnikových odborů, tak po své smrti v roce 1932 zanechal Maison značně oslabený. Jeho obdivuhodná žena Camille Olry-Roederer, která řídila vinařství více než 40 let, vyvedla podnik obrovskou pílí a odhodláním z vinařského stínu. V roce 1979 po ní nastoupil do čela vinařství její vnuk Jean-Claude Rouzaud, vážený enolog, který nastolil politiku upřednostňování kvality nad kvantitou. Vedle řízení „admirálského“ podniku zahájil rozvoj celé řady velkých vín nejen v Champagne, ale také v Bordeaux, v Provence, v Portugalsku a v Kalifornii. Syn Jean-Clauda, Frédéric Rouzaud, převzal řízení podniku v roce 2006 a pozdvihl ambice podniku mezi skupinu velkých vín na světové úrovni.

Cristal – šampaňské carů
Již od první poloviny 19. století věděl Louis Roederer jak dobýt velké trhy jako byla německá knížectví, Holandsko, Švédsko a především pak významný ruský trh. Velký milovník těchto vín, car Alexandr II. poslal svého dvorního sommeliera do Remeše, aby mu přivezl speciální cuvée, tzn. že se podílel spolu se sklepmistrem podniku Roederer na jeho stvoření. Když se v podniku dozvěděli, že je car rozhořčen tím, že lahve se nijak neodlišují od lahví obyčejných smrtelníků, povolali vlámského mistra sklenáře, jenž byl proslulý výrobou úchvatných nebarvených křišťálových lahví s rovným dnem… Tak se zrodil i název mýtického "cuvée de prestige" - Cristal v "nejjasnější" lahvi náležitě ozdobené císařskými znaky.
Za vlády Mikuláše II. se Maison Louis Roederer stal "Oficiálním dodavatelem Ruského císařského dvora", ale říjnová revoluce toto půl století trvající aristokraticko-chuťové souznění ukončila. Na konci dvacátých let 20. století se Cristal vrátil na honosné evropské stoly a později i na ty světové, od té doby je zcela nemožné uspokojit poptávku po tomto skvostu. Jeho sláva je skutečně oslňující.
214 hektarů vinic se rozkládají ve třech hlavních výrobních zónách v Champagne Montagne de Reims, Vallée de la Marne a Côte des Blancs. Množství hroznů z těchto vinic pokryje dvě třetiny potřeb vinařství, což umožňuje perfektní kontrolu nad výrobou šampaňského. Většina vinařů totiž musí hrozny nakupovat.
Základní osobitost šampaňského spočívá v umění scelovat vína z různých terroirs. Díky bohatosti a různorodosti svých vinic může Louis Roederer využívat obrovské palety vín pro scelování. Drží v ruce všechny trumfy pro sestavení svých cuvées. Vína se však nepoužijí hned. Některá z nic putují mezi "rezervy vinařství" do velkých dubových sudů: přijdou na řadu při scelování šampaňského Brut Premier, aby udržela neměnnost Roederer stylu, nebo poslouží jako expediční likér. Několik tisíc litrů vína vyzrává řadu let ve více než 150 velkých dubových sudech. Jsou to tzv. "rezervní vína". Představují velmi značnou a důležitou investici společnosti: finanční náklady na uskladnění, údržba dřevěných kádí, klimatizace ve skladu, neustálý dohled nad vývojem vína…