Německo

Německé vinařství má tisíciletou tradici. První vinice zde zakládali římské legie, které na začátku našeho letopočtu obsadily jižní část Německa a vytvořily obranou linii od Rýna po Dunaji až k Vídni.

Vinice byly vysazovány především v údolích řek - Rýnu a Mosely. Pěstovala se zde vždy bílá vína a němečtí vinaři dokázali po staletí udržet jejich vynikající jakost. Byla to především rýnská vína, která byla nejvíce žádána. Cenila se vína lahvově zralá, jantarové barvy, plná, aromatická. 
Nejvíce si rýnská vína oblíbili Angličané a protože jim zachutnalo rýnské víno z okolí městečka Hochheim začali je nazývat Hock - tento název se stal v Anglii synonymem pro rýnská vína. Zatím co v minulých stoletích si angličtí lordi uchovávali ve svých sklepích tato vína i několik desítek let a nebylo výjimkou konzumovat rýnská vína stará 60 i více let, v dnešní době se více cení svěžest a lehkost. Neplatí to však pro vzácná predikátní vína jako je Beerenauslese a Trockenbeerenauslese. Tato sladká, plná a silně aromatická vína získávají na kvalitě teprve po delším ležení na lahvi, zakulacují se a komplexnost jejich chuti a aroma je nepřekonatelná. Legendárním vínem je Bernkasteler Doktor, jehož historie sahá až do 14. století. Nemocného arcibiskupa Boemunda II., kterému lékaři již nedovedli pomoci, vyléčilo víno z Bernkastelu a ten vděčně prohlásil, že nejlepší doktor pochází z Bernkastelu. Tato vinice existuje dodnes a víno z ní patří mezi nejdražší německá vína. 
K podstatnému rozvoji vinařství došlo v Německu po druhé světové válce. V současné době je zde vysázeno přes 100 000 hektarů vinic a Německo zaujímá šesté místo na světě ve výrobě vína. Němečtí vinaři prosluli velkým zvyšováním úrodnosti vinic, což ovšem negativně ovlivňuje jakost vyrobeného vína.
Německé vinařské zákony byly vždy přísné. Poslední je z roku 1971 a stanovuje vinařské oblasti pro stolní vína, oblasti pro selská vína a oblasti pro značková (predikátní) vína, minimální stupně cukernatosti moštů pro výrobu jednotlivých druhů vín. V Německu se pro měření cukernatosti používají stupně °Oechsle, což je systém, který porovnává specifickou hmotnost vody s hmotností moštu. Přicukření moštu je povoleno, pokud minimální možné množství alkoholu klesne pod 8,5 % obj. Základním kamenem německého vinařského zákona je obsah cukru v hroznech a dle toho se německá vína rozdělují následovně:

Klasifikace německých vín

• VDP - zkratka asociace nejlepších producentů z celého Německa.
• Tafelwein - označení pro stolní víno.
• Landwein - označení pro zemské víno.
• QbA (Qualitätswein bestimer Anbaugebiete) - označení pro vína jakostní,
• QmP (Qualitätswein mit Predikat) - označení pro vína s přívlastkem.
• Kabinett - kabinetní víno (s minimálním obsahem 19 stupňů cukernatosti moštu).
• Spätlese - víno pozdní sběr (s minimálním obsahem 21 stupňů cukernatosti moštu).
• Auslese - označení pro vína výběr z hroznů.
• Beerenauslese - výběr z bobulí.
• Eiswein - ledové víno (sklízeň hroznů při minimální teplotě - 7 °C).
• TBA Trockenbeerenauslese - výběr z cibéb (bobule jsou již na vinici dehydrovány botritidou).

Oficiální značení německých vín

• Classic - označení kvalitních suchých vín z odrůd typických pro jednotlivé regiony.
• Selection - označení pro suchá vína z nejlepších vinic.
• Grosses ( Erstes ) Gewächts - kategorie Großes Gewächs je nejvyšší kvalitativní stupeň suchých vín členů asociace VDP napříč celým Německem. Tato vína pocházejí převážně z klasifikovaných vinic Erste a Grosse Lage, jsou opatřena jejich názvem, označením VDP Großes Gewächs (v oblasti Rheingau Erstes Gewächs - toto označení ovšem nemá jakoukoliv oficiální legislativní oporu, jde pouze o zvyk) a odrůdu. Jsou obvykle lahvována do speciálních mohutnějších rýnských lahví, která jsou na hrdle opatřena logem GG hroznu. Do prodeje smí být uvolněny až 1. září následujícího roku po sklizni, červená vína musí ležet na lahvi minimálně 1 rok. Povolený výnos z hektaru nesmí přesáhnout 50 hektolitrů.
• Grosse Lage - je nejvýše hodnocená kategorie vínic. Vína takto označená mohou pocházet pouze z jednotlivých ohraničených parcel se specifickými půdními a klimatickými podmínkami, které zrcadlí jejich charakter a původ a především potenciál k dlouhému zrání. Na takovýchto vinicích mohou být pěstovány pouze vybrané odrůdy odrážející místní “terroir”. Suchá vína z těchto vinic jsou opatřena jejich názvem, a označením VDP Grosses Gewächs (v oblasti Rheingau Erstes Gewächs - toto označení ovšem nemá jakoukoliv oficiální legislativní oporu, jde pouze o zvyk). Jsou lahvována do speciálních mohutnějších rýnských lahví a opatřena logem GG hroznu. Podobně je tomu také u přírodně sladkých vín, která mohou být vyráběna v přívlastkových kategoriích od kabinetu až po suchý bobulový výběr avšak kvůli zbytkovému cukru se zde nesetkáme s označením Grosses Gewächs, ale pouze s názvem vinice eventuálně s označením Grosse Lage. Sklizeň nesmí přesáhnout 50hl/ha, hrozny mohou být sklízeny pouze ručně a cukernatost moštu musí být minimálně na úrovni pozdního sběru. Přírodně sladká vína této kategorie mohou být uvolněna do prodeje 1. května v roce následujícím po sklizni, suchá „Grosses Gewächs“ nejdříve 1. září v roce následujícím po sklizni a červená vína ještě o rok později.
• Riesling - Hochgewächs - nejlepší vína této odrůdy - dle přísných pravidel. Víno musí nakonec projít zkušební komisí, kde získá známku jakosti 1-5 bodů (5=nejlepší). Tímto krokem to je víno, které tím dostává označení nadprůměrné kvality. 
• Liebfraumilch - populární oficiální historické označení pro vína ze čtyř regionu okolo Rýnu, splňující daná pravidla.