Languedoc Roussillon

Languedoc-Roussillon se rozkládá na jihu Francie na břehu Středozemního moře a sahá od delty řeky Rhóny (Rhône) až k Pyrenejím a hranicím se Španělskem. Výjimečný případ francouzského vinařství – vinice této oblasti oplývají nepochybným potenciálem pro výrobu dobrého vína (klima, půdy i podloží), bohužel však ještě stále nesou kříž své pochybné minulosti. C V této oblasti se vínu daří již 26 století. Historické dědictví regionu je neobyčejně bohaté. Již v roce 118 př. n. l. prokonzul Domitius Ahenobarbus začal budovat cestu spojující řeku Rhónu s Pyrenejemi. Tato cesta vedoucí od Beaucaire do Perpignan, známá jakoVia Domitia, vedla k rozvoji obchodu s vínem a v současnosti se stala silným kulturním pojítkem vinic Languedoc-Roussillon s minulostí. Dalším pojítkem je kanál vybudovaný ve druhé polovině 17. století, který spojuje Atlantický oceán se Středozemním mořem a je známý jako Canal du Midi.elé 19. a velkou část 20. stol. bylo místní vinařství zaměřeno na masovou výrobu, jejímž jediným cílem byl dostatečný obsah alkoholu. Ani toto nešťastné břemeno dob minulých však nemůže zastínit, že během posledního čtvrtstoletí jsme byli svědky mimořádného pokroku této oblasti, a že právě zde se milovníci mohou každoročně dočkat nejvíce příjemných překvapení v podobě zajímavých Crus a cuvées.

Oblast dnešního Languedoc - Roussillonu okusila plod vinné révy už v 7. století před n. l. Tehdy ji sem vozili Etruskové, ale na svá vlastní vína si region musel počkat až do chvíle, kdy Řekové na území dnešní Provence založili svou první osadu jménem Massalia. Spolu s Řeky přišla do kraje i vinná réva. Její pěstování po Languedocu a Roussillonu se však rozšířilo až s Římany. Území Languedocu a Roussillonu totiž bylo přímo při cestě římského zájmu: španělských kolonií. Proto se tu Římané začali velice brzy usazovat. Na území dnešního města Narbonne vznikla vůbec první římská kolonie mimo Itálii (Colonia Narbo Martius). Založil ji římský prokonzul Domitius Ahenobarbus v roce 118 př. n. l., tedy v době, kdy byla budována cesta propojující Itálii právě se španělskými koloniemi. Via Domitia, jak byla cesta zvána, spojovala Alpy s Pyrenejemi. U Narbonne se navíc propojila s Via Aquitania, která vedla až k Atlantskému oceánu. Narbonne se stalo hlavním městem římské provincie (Galia Narbonensis) a jedním z nejdůležitějších římských měst na území dnešní Francie. Římané, tak jak byli zvyklí, s sebou přinesli do oblasti svůj životní styl. A k tomu neodmyslitelně patřilo i dobré víno. Místním obyvatelům dokonce přidělovali půdu, aby na ní speciálně víno pěstovali. Oblast dnešního Languedoc - Roussillonu vínu mimořádně přála a Římané s ním úspěšně obchodovali ve všech římských provinciích. S pádem Římské říše však padly i proslulé vinice Galie Narbonensis. Země oplývající bohatstvím a římskou architekturou se stala dějištěm krvavých bitev ničících trpělivou práci římské civilizace. Oblast byla dobyta Vizigóty a Franky a vinice byly opuštěny. Ne však na dlouho.

Z popela povstaly díky mešnímu vínu. To mniši začali studovat pěstování vinné révy a techniky výroby vína, aby mohli dále celebrovat mše a na oltář svého Pána obětovat ta nejlepší a nejlahodnější vína. Nu, pravda bude asi taková, že mniši si na dobré víno potrpěli a jeho dovoz se poněkud prodražoval. Proto bylo praktičtější začít víno pěstovat a jeho přebytky potom prodávat. V roce 1285 v Roussillonu spatřilo světlo světa přírodně sladké víno. Za jeho zrodem v Perpignanu stál Arnau de Vilanova, regent Univerzity v Montpellier a dvorský lékař mallorského krále. Experimentoval s alkoholem a přišel na to, jak pomocí alkoholu zastavit fermentační procesy ve víně a uchovat tak číst přírodního cukru. Tato metoda se nazývá mutage a přírodně sladká vína vzniklá její pomocí získala ohromnou popularitu. Šumivé víno se zase zrodilo v oblasti Languedocu. Konkrétně v benediktinském opatství Saint-Hilaire u města Limoux. Mniši zde v roce 1531 přetvořili bílé víno ve víno šumivé. Vyplývá to z dobových dokumentů o jeho výrobě a o vývozu "flakónů" vína odrůdy Blanquette ze Saint-Hilaire. Teprve až koncem 16. století Pierre Pérignon, zvaný také dom Pérignon, který pobýval v opatství Saint-Hilaire během své pouti, odtajnil recepturu výroby šumivého vína z Limoux a přenesl ji do svého opatství Saint-Pierre d'Hautvillers v Champagne. A dnes zná celý svět vynález mnichů z Limoux jako šampaňské. Ale to už tak v životě bývá, že si zásluhy nakonec připíše někdo úplně jiný... V roce 1531 anglický král Jindřich VIII. rozvázal styky s římskou církví, což vyvolalo změnu geopolitické evropské rovnováhy a následující války, které dosavadní prosperitu regionu Languedoc - Roussillon velice poškodily. Až výstavba nového přístavu v Sète, který nechal v roce 1666 vybudovat Ludvík XIV., otevřela nové možnosti odbytu languedockých vín do Středomoří a Canal du Midi (otevřený v roce 1681 a propojující Atlantik se Středozemním mořem) zase otevřel cestu vínu do vnitrozemí a do severních království Evropy. Vinice tak měly zajištěný odbyt, což značně pomohlo jejich rozkvětu. Nicméně ani dostatek odbytišť nemohl odvrátit častá sucha, neúrody, napadení vína parazity a nebo třeba neblahé historické události. A tak se jeden rok vínu daří a jiný nestojí za nic. 19. století zavedlo do oblasti novou železniční dráhu, která zajistila vinařům rychlý a bezpečný transport vín. Zdálo se, že rozkvětu vinařství už nestojí v cestě vůbec nic, a tehdy přišla pohroma ve formě mšiček, která zlikvidovala většinu vinné révy v oblasti. Problém byl nakonec vyřešen roubováním americké vinné révy na francouzskou. Jen co vinaři překonali mšičkovou kalamitu, ocitli se na začátku 20. století, v době sociální krize. Ohromná nadprodukce místního vína drastickým způsobem snížila jeho cenu. Na základě politické levicové tendence se vinaři, hodnostáři a místní zastupitelé spojili, aby bojovali proti podvodům a nečinnosti premiéra Clemenceaua. Jejich bouře vyvrcholily tragickou vzpourou vinařů v roce 1907, která měla za následek 5 mrtvých a celou řadu zraněných. Aby vláda vzbouřence zklidnila, rychle schválila nový zákon, který ošetřoval hektarové výnosy a množství zásob.  Nicméně problematika nadprodukce trápila region až do 70. let 20. století. Až tehdy nastal v Languedoc - Roussillonu obrat, kdy se mnohem větší důraz začal klást na kvalitu a limitovanou produkci. Tato snaha přinesla své plody v 80. letech, kdy vinice v Languedoc - Roussillonu obdržely své první novodobé AOC označení.

Languedoc - Roussillon si můžeme představit jako přírodní amfiteátr omývaný mořskou vodou. Vinice pokrývají tuto zemi od centrálního masivu na severu až k Lionskému zálivu na jihu a od Camargue na východě po hranice se Španělskem na západě. Víno pokrývá vše. Od pobřežních plání přes pahorkatiny až po hory. Vinice nejsilněji pokrývají departementy Pyrénées Orientales v oblasti Roussillonu a Gard, Aude a Hérault pro oblast Languedocu. Budete-li se pohybovat v oblastech Perpignanu, Carcassonne, Narbonne, Béziers, Montpellier, v okolí řek Têt, Aude, Orb, Hérauld nebo Rhôny, porosty vinné révy prakticky vůbec nezpustíte z očí. A stejně tak jako je rozličná krajina regionu, je i nabídka vín neuvěřitelně pestrá. Projedete-li jakoukoli oblast, navštívíte-li kteréhokoliv vinaře, vždy najdete víno, které vás uchvátí a jehož jedinečné chuti se s radostí poddáte. Vinaři v Languedoc - Roussillonu jsou schopni všechnu tu ohromnou rozmanitost své země zprostředkovat v jediné láhvi vína. Její tekutý obsah zpívá tu nekrásnější píseň o své štědré a nádherné zemi. Stačí jen zavřít oči a přivonět.

Všechna vína, která můžete v regionu Languedoc-Roussillon ochutnat, jsou výsledkem umění vinařů, kteří do výroby vložili celé svoje srdce. Patří mezi ně vína s označením Aoc (Appellation d'Origine Contrôlée), regionální vína s označením Vins de Pays podle názvu oblasti, ze které pocházejí, a stolní vína. Obě označení jsou známkou vysoké kvality, kdy výroba vína musí splňovat přísná analytická kritéria. Celý region se těší výjimečnému sluníčku a lahodnému přímořskému podnebí, díky kterému některé odrůdy dozrávají již v srpnu. Mezi nejznámější modré odrůdy patří Grenache Noir, Carignan a Syrah, dále Cabernet-Sauvignon, Merlot, Cabernet Franc, Mourvèdre a Cinsault. Z bílých odrůd jsou nejznámější Muscat, Chardonnay, Sauvignon a Viognier, přičemž nemůžeme nevzpomenout Chasan, Chenin, Grenache Blanc, Macabeu, Marsanne, Mauzac, Roussanne, Semillon a Terret. Půdní různorodost a bohatost odrůd umožňují vinařům vytvářet charakteristická vína s různou osobitostí.

Ročně se zde vyrobí průměrně 2 miliardy lahví! Produkuje se zde především větší množství levnějších vín různých odrůd, často v kategorii VdP. V 70. letech minulého století kvalita produkce začala nabývat nad kvantitou a pověst těchto vín se dodnes neustále zlepšuje. V celém regionu je přes 50 000 pěstitelů vinné révy, kteří jsou sdruženi ve více než 400 kooperativech (družstvech). Převládá zde vápencové a pískovcové podloží, ale částečně i žulové. Vinice tohoto slunného regionu jsou nejrozsáhlejšími nejen ve Francii, ale i celého světa. Celková rozloha regionu je 27 400 km2, kde je celkově vysázeno 160 000 ha vinic – z toho je 70 000 ha v kategorii Aoc.

Languedoc

Celých 67 % AOC vín z Languedocu se prodá ve Francii, jen 33 % je určeno pro export. V roce 2009 se jen v Languedocu prodalo 149 miliónů láhví vína, z toho 63 % tvořila tichá Languedocká vína. Zdá se, že i během krize se AOC languedockým vínům vedlo lépe než ostatním. Vnitřní obchod s AOC víny je rozdělen následovně: 91 % tichých vín (81 % červených, 11 % vín růžových a 8 % vín bílých), 5 % vín šumivých a 3 % muškátu. AOC tichého vína z Languedocu se v roce 2009 prodalo 1 136 000 hl (více než 151,5 miliónů láhví). Muškát z Languedocu - objem obchodu představuje 37 316 hl (4,97 miliónů láhví). Šumivá vína z Limoux - v roce 2009 se prodalo 9,158 miliónů láhví zdejšího slavného šumivého vína.

• Languedoc ( dříve Coteaux du Languedoc) : Apelace AOC Languedoc v roce 2007 nahradila apelaci Coteaux Languedoc ( 10000 ha ).Táhne se podél Středozemního moře od španělských hranic až k Nîmes a na šířku se opírá o Montagne Noire a Cévennes. V této oblasti působí 2000 vinařů, z nichž 450 je soukromých a zbytek se sdružuje v 80 družstevních vinařství. Apelace jako taková má velmi bohatou historii – víno zde vysázeli již Řekové 500 let před n.l. Rozmanitost země a svéráznost vín AOC Languedoc si vyžádala tříúrovňovou hierarchii. Apelace regionu Langeudoc se tak dále dělí na oblasti místní a pedo-klimatické. Najdeme tu vinné oblasti: Grés de Montpéllier, Pézenas, Sommières, la Clape, Pic Saint Loup, Terrasses de Larzac, Picpoul de Pinet, Terrasses de Béziers, Montpeyroux a Saint Georges d´Orques. Půda je z části tvořena tvrdými vápenci zdejších garrigues, jinde převládají břidlicové půdy nebo říční naplaveniny. Klima středomořského charakteru převládá v celé apelaci, nicméně doznává změny spolu s měnícím se reliéfem země. právě tato rozličnost a specifičnost klimatických zón dala vzniknout pedo-klimatickému rozdělení apelací. Červené a růžové víno v apelaci AOC Languedoc představují hlavně Grenache noir, Syrah et Mourvèdre, na pobřeží Cinsault a Carignan. Typické bílé odrůdy této apelace jsou Grenache blanc, Clairette blanc, Bourboulenc, Piquepoul blanc, Roussanne, Marsanne a Rolle. Červená vína tvoří 78 % celkové produkce vína AOC Languedoc, růžová 10 % a bílá 12 %. Mnohé oblasti této apelace jsou na nejlepší cestě stát se svébytnými AOC apelacemi. Například Pic Saint Loup nebo Clape, o jejichž zařazení mezi samostatné apelace se již jedná. Stejnou cestou by se brzy mohly vydat i oblasti Picpoul de Pinet, Terrasses du Larzac, Grés de Montpellier, Pézenas, Terres de Sommières a Terrasses de Béziers.
• Saint-Chinian ( 3 300 ha). Dává typická středozemní červená s pevnou strukturou a výrazným stylem odrůdy Carignan. Tato apelace je čtvrtým největším producentem vína v Languedocu. Červeným a růžovým vínům byla AOC apelace udělena v roce 1982, bílým vínům v roce 2005. Působí zde více než 350 vinařů, z nichž 100 je soukromých a zbytek se sdružuje v některém z 8 družstevních vinařství. 89 % celkové produkce tvoří červená vína, 10 % vína růžová a 1 % bílá. 31 % produkce jde na export. Apelace se rozkládá severozápadně od Bézier v departementu Hérault a pokrývá 20 vesnic. Oblast je rozdělena tokem řeky Orb na dvě části. Na severu půdě dominují břidlice a písky a mohou tvořit až 90 % obsahu půdy do hloubky 40 cm. Tato velice kyselá půda zadržuje jen málo vody a réva se adaptovala na velká sucha. Na jihu převládají mořské vápencové usazeniny, které se prolínají s bauxitem a břidlicí. Společně vytvářejí prostředí, ve kterém réva jen pomalu zakořeňuje. Klima je tu typicky středomořské s průměrnými ročními teplotami 14° C. Pro červená a růžová vína se tu pěstují odrůdy Grenache, Syrah, Mourvèdre, Carignan, Cinsault a pro bílá Grenache blanc, Marsanne, Roussanne a Rolle. Další denominace této AOC jsou Berlou a Roquebrun
• Minervois ( 5000 ha ) - rozkládá se na severovýchod od Carcassonne. Tvoří ji 61 obcí (45 patří do departementu Aude, 16 do departementu Hérault). Působí tu 1100 vinařů - 220 soukromých a další jsou sdruženi ve 30 družstevních vinařstvích. 94 % produkce tvoří vína červená, 4 % růžová a 2 % bílá. AOC označení nesou od roku 1985. Řeky Clamoux, Argent Double, Ognon a Cesse sestupující z Montagne Noire do departementu Aude vytvářejí zcela jedinečný systém kamenitých teras z pískovce, břidlice a vápence, střídající terasy z opuky a slínu. Na severo-západu, blíž k Caunes-Minervois, se pak v zemi nalézají mocné žíly břidlice a růžového mramoru. Podnebí převládá středomořské s atlantskými vlivy v západní části, někdy dokonce i s drsnými zimami v Causse, ležící 300 m nad mořem. Pěstují se zde hlavně červené odrůdy Syrah, Mourvèdre, Grenache, Lladoner Pelut, Carignan, Cinsault, Terret, Aspiran a Piquepoul a bílé odrůdy Marsanne, Roussanne, Maccabeu, Bourboulenc, Clairette, Grenache, Vermentino a Muscat. Další denominace této AOC: Terroir Canal du Midi, Terroir des Causses, Terroir Les Mourels, Terroir Coteaux / Contreforts, Terroir des Trois Vallées, Terroir Les Terrasses.
• Minervois La Livinière ( 2600 ha ) - leží v srdci apelace Minervois v přírodní oblasti zvané Petit Causse, v podhůří Montagne Noire. Zahrnuje 6 obcí: Azillanet, Azille, Cesseras, Félines Minervois, La Livinière a Siran. Působí tu 200 vinařů ve 34 soukromých vinařství a 3 družstevních. 6 200 hektolitrů ročně je určeno na prodej. Označení AOC pro červená vína se smí používat od roku 1999. Minervois La Livinière se jeví jako rozlehlý amfiteátr orientovaný na jih. Od západu k východu má 50 km a od severu na jih 30 km. La Livinière je jakousi miniaturní replikou apelace Minervois se všemi jejími faktory. Najdeme tu hlavně vápenec a opuku nebo pískovec a slín. Apelace se nachází na poměrně suchém místě mezi Serre d’Oupia a kopci Laure-Minervois, kde roční srážky dosahují pouze 400 až 500 mm. Horké dny se tu střídají s nočním chladnem, které sem proudí z hor. Syrah, Mourvèdre a Grenache tvoří 60 % zde pěstovaných odrůd, dále tu najdete odrůdy Carignan, Cinsault, Terret, Piquepoul a Aspiran.
• Fitou ( 2400 ha) - červená vína této oblasti dostala označení AOC už v roce 1948, jedná se o nejstarší apelaci regionu. Apelace Fitou navazuje na jižní část apelace Corbières a je rozdělena na dvě enklávy, které spolu vůbec nesousedí: středomořskou a horskou, nazývanou také Fitou de Hautes-Corbiéres. Vinařský kraj Fitou je ze všech francouzských ten nejrozmanitější. Působí zde 215 vinařů, z nichž 35 je soukromých a zbytek se sdružuje do 3 družstevních vinařství. 40 % zdejší produkce vín jde na export. Mořská enkláva apelace se rozkládá na chudých hlinito-vápenitých půdách. Víno zde prosperuje ze slunce, tepla a velice mírných zim. Daří se zde hlavně odrůdě Mourvèdre. Horská oblast zase těží z břidlicových půd, které miluje hlavně odrůda Syrah. I tady má slunce hlavní slovo, ale je tu větší vlhko. Apelace se honosí mikroklimatem, které ve spojení s rozličnými typy půd dovoluje 4 hlavním odrůdám získat nesčetně podob. To je hlavním trumfem této apelace. V apelace Fitou se pěstují hlavně odrůdy Carignan (41 %), Grenache (35 %), Syrah (18 %) a  Mourvèdre (6 %).
• Corbieres ( 17200 ha ) - apelace se rozkládá od podhůří Pyrenejí na západě, paty Montagne Noire u Carcassonne na severu až k jezerům Leucate na jihu a městu Narbonne na východě. Je rozdělena do čtyř zón: oblast horského Corbières, oblast středomořského Corbières, oblast centrálního Corbières a oblast Corbières d'Alaric. Dnes je tato apelace svou plochou největší v Languedocu. působí zde 1782 vinařů, z nichž 249 je soukromých a zbytek je sdružených do 27 družstevních vinařství. Apelaci charakterizuje velká půdní rozmanitost (břidlice, vápenec, pískovec, slín...). Několik dynamických vinařství nabízí zajímavá červená vína. je jedna z největšího apelací ve Francii a dělí se na dalších 11 terroirů. V roce 1985 získala status Aoc. Hlavní odrůdou je Carignan – zabírá asi 50% plochy. O zvyšování kvality vín může svědčit i stále větší popularita používání dřevěnych sudů. V porovnání s ostatními nabízí region Corbières dobrou hodnotu. Podnebí je typické pro středomoří, typickým porostem jsou garrigue. Oblasti orientované na východ apelace už ovlivňuje atlantské klima. Pro červená a růžová vína se zde pěstují Granache, Syrah, Mourvèdre, Carignan a Cinsault, pro bílá pak Grenache blanc, Bourboulenc, Maccabeu, Marsanne, Roussanne a Vermentino.
• Clairette du Languedoc ( 100 ha) - apelace se dělí mezi osm obcí. Terasám s vinicemi, vzdálenými jen třicítku kilometrů od moře, dominuje řeka Hérault. Působí zde 7 družstevních a 11 soukromých vinařství. Půda je z velké části tvořena hlinitopísčitou půdou pokrytou kamínky křemene, chalcedonu a vápence. Tuto typickou půdu zde nazývají "terrasses villafranchiennes". Na severu apelace pak převládá břidlice. Typické středomořské klima  zmírňují první pilíře pohoří Cévennes. V této apelaci se pěstuje jediná odrůda, a to Clairette. Celé hrozny se sklízejí ručně. Produkují se hlavně suchá bílá vína.
• Cabardès ( 650 ha) - apelace profitující z blízkosti šesti řek, opřená o Montagne Noire a orientovaná na jih. Dominuje jí město Carcassonne. Vinice se rozkládají ve výšce od 100 do 350 m n. m. Působí zde 5 družstevních vinařství a 21 vinařství soukromých.Půda je zde tvořená převážně vápencovými kameny, které pomáhají zachovat její svěžest. Na svazích převládá granit, břidlice a rula. Křižují se tu větry z východu a ze západu, které sem přináší jednak atlantské mírné klima a jednak středomořské horko.
  Vína z Cabardès se vyznačují neobvyklými směsmi. Jsou zde společně pěstovány odrůdy, které je jen málokdy možné pěstovat v rovnocenném poměru. Tato originální propojení dovolujeprávě zdejší jedinečné klima: teplo, dostatek srážek a vlahé noci. Najdete tu proto Merlot, Cabernet Sauvignon a Franc, ale také Syrah a Grenache.
• Corbières Boutenac ( 1430 ha ) - zdejší červená vína jsou od roku 2005 klasifikovaná jako AOC. Apelace se rozkládá kolem 10 obcí mezi Lézignan-Corbières na severu a Thézan-des-Corbières na jihu. Působí zde 4 družstevní a 24 soukromých vinařství. Pro oblast jsou charakteristické především vápencové dolomity a pískovec, z části molasa. Stará vína, dostatečně hluboko zakořeněná, aby našla zdroj vody, představují to nejlepší z oblasti. Převládá tu klasické středomořské klima s horkými a suchými léty a relativně chladnými zimami. Severo-východní vítr zajišťuje hroznům ochranu před nemocemi. Pěstuje se zde hlavně Carignan, Grenache, Syrah, Mourvèdre. Carignan dokonce představuje odrůdu zastoupenou na vinicích 30% až 50%. Syrah bývá na vinicích zastoupen maximálně 30 %Zde produkovaná vína Cru Boutenac oslovují hlavně znalce strukturovaných vín.
• Faugères ( 2000 ha ) - červená a růžová vína této apelace získala AOC v roce 1982, bílá v roce 2005. Středně velká apelace pokrývá 7 malých vesnic 20 km v údolí pod horami Espinouse a Caroux, severně od Béziers. Málo obydlená zalesněná oblast, kterou si oblíbili všichni, kteří mají rádi přírodu, procházky a ekoturistiku. Celá apelace se nachází na břidlicovém podloží. Břidlice tu má barvu od žluté, šedé, okrové až po temně oranžovou a v hloubce pro změnu zářivě modrou. Tato apelace má jako jediná v oblasti Languedocu homogenní půdu. Zdejší vína se vyznačují jemnými a elegantními taniny. Je zde typické středomořské podnebí. Říká se, že hrozny zde dozrávají hlavně v noci, protože to půda vydává své teplo a vláhu nastřádané za celý den. Odrůdy Syrah, Grenache, Mourvèdre, Carignan a Cinsault zde dávají plná červená vína (85 % celkové produkce), oblá a mocná s hedvábnými taniny. Zdejší růžová vína (13 % z celkové produkce) ze stejných odrůd se vyznačují květinovou notou s vůní červeného ovoce. Bílá vína (2 % z celkové produkce) s příjemnou mineralitou tu dávají odrůdy Roussane, Grenache blanc, Marsanne a Vermentino.
• Limoux ( 1800 ha ) - apelace se rozkládá 25 km jižně od Carcassonne v údolí Aude mezi Chalabrais za západě a Lacamp na východě a zahrnuje 41 obcí. působí tu 400 vinařů, z nichž 24 je soukromých, ostatní zastupují 2 vinařská družstva a 8 velkoobchodů. Jižní svahy oblasti pokrývá hlinito-vápenitá půda a štěrk. Klima osciluje mezi středomořským a atlantským a zdejší přírodní podmínky révu velice dobře chrání před nemocemi. Vína Blanquette de Limoux jsou minimálně z 90 % vyráběna ze zdejší odrůdy Blanquette (jinde zvané Mauzac), dále z odrůd Chenin a Chardonnay. Stejné odrůdy se využívají i pro výrobu tichých bílých vín AOC Limoux. Vína Crémant de Limoux představují odrůdy Chardonnay a Chenin. Červená tichá vína AOC Limoux se vyrábějí z odrůd Merlot, Cot, Syrah grenache a Carignan. Vína označená jako Blanquette Méthode Ancestrale (stará metoda - plné přírodní kvašení) jsou vyráběná čistě jen z odrůdy Blanquette. Další denominace této AOC: Terroir d’Autan, Terroir Méditerranéen, Terroir Océanique, Terroir de la Haute Vallée.
• Malepère ( 500 ha ) - nejzápadnější apelace Languedocu, poměrně malá, se rozkládá jihozápadně od města Carcassonne. Její název v okcitánštině znamená "ošklivý kámen". Na jihu sousedí s AOC Limoux a na severu ji ohraničuje kanál Canal du Midi. Apelaci tvoří 31 obcí. Působí zde 100 vinařů, z toho 16 soukromých a zbytek je sdružených v některém ze 4 družstevních vinařství. 80 % celkové produkce připadá na červená vína, 20 % na rosé. Vinice severo-západní části apelace jsou vysázené převážně na hlinito-vápenitých horských svazích a ovlivňuje je atlantské klima, v jihozápadní části apelaci charakterizují hlavně staré kamenité terasy a na východě směrem k Cacassonne se vinice rozkládají na písčitých naplaveninách a ovlivňuje je jak atlantské, tak středomořské klima. Jihovýchodní část apelace je chráněná horami a ovlivněná středomořským klimatem. Daří se zde odrůdám Merlot, Cabernet Franc, Cot, Cabernet Sauvignon, Grenache a Cinsault. Oblasti Malepère se také říká "Jiný Languedoc", to proto, že zdejší vína jsou skutečně osobitá.

Roussillon

Na 4150 zemědělských podniků působících v Roussillonu připadá rovných 2400 vinařů, z toho se jich 2160 věnuje jenom produkci vína. Průměrná velikost vinic je 10 hektarů, jedná se tedy o malé vinice, z nichž 90 % obhospodařují sami jejich majitelé. 58 % zemědělské plochy Roussillonu je osázeno vinicemi. Ještě v 60. letech se v Roussillonu pěstovalo víno na 70 tisících hektarech. Víno ale nemělo dobrou pověst, bylo levné a nevalné kvality. To se v posledních 30 letech výrazně změnilo a dnes je rozloha roussillonských vinic 24 298 hektarů, ze kterých celých 71 % je v kvalitě AOC/AOP. Vína AOC/AOP mají maximální výnos 31 hektolitrů z hektaru. Pro srovnání: průměrný výnos z francouzských vinic klasifikovaných AOC/AOP je 60 hl z hektaru. Průměrná roční produkce v Roussillonu je 936 347 hektolitrů za rok, z toho 235 540 hl tvoří přírodně sladká vína, 292 000 hl vyprodukují apelace zaměřené na suchá vína a 408 807 hl činí produkce vín VDP/IGP. Zajímavé je, že celých 54 % produkce roussillonských přírodně sladkých vín se prodává ve francouzských hyper a supermarketech, 22 % odeberou velkoobchodníci, 12 % prodají přímo vinaři, 10 % odebírají specializované obchody s vínem a jen 2 % jdou na export. U suchých vín 24 % celkové produkce vín v Roussillonu odeberou velkoobchodníci, do hyper a supermarketů se dostane 16 %, 24 % odebírají specializované obchody s vínem, 22 % prodají sami vinaři a 20 % jde na export. Největšími dovozci roussillonských vín jsou Belgie (18,6 %), Nizozemí (17,7 %), Velká Británie (10,9 %), Kanada (9,6 %), Čína (8 %) a Spojené státy (7,9 %).

• Cotes du Rousillon ( 4800 ha ) - je největší vinařská oblast Roussillonu pokrývá 118 obcí departementu Pyrénées-Orientales. Na východě ji vymezuje Středozemní moře, na jihu Massif des Albères a Španělsko, na západě štíty Canigou a na severu Corbières. Území této apelace křižují tři řeky: Agly, Têt a Tech, které zde vymodelovaly velice zajímavý reliéf teras a kopců. Z celkové produkce vína připadá 87 617 hl na vína Côtes du Roussillon červená, 108 646 hl na vína Côtes du Roussillon růžová a 7 172 hl na vína Côtes du Roussillon bílá. Červené odrůdy jsou zastoupeny Carignan Noir, Grenache Noir, Syrah a Mourvèdre a bílé pak Grenache Blanc, Macabeu, Roussanne, Marsanne, Vermentino a Malvoisie du Roussillon.
  Půda s příměsí žuly, ruly a hnědých a černých břidlic převládá kolem masivu Agly na severozápadě a kolem Albères. Červené vápence jsou charakteristické pro podhůří Corbières a hlinitopísčitá molasa zase pro Aspres a kamenité terasy podél řek. Červená vína apelace Côtes du Roussillon jsou mocná, ovocná a kořeněná. Růžová se vyznačují svěží vůní evokující malé červené ovoce s lehkou notou květin. Bílá vína apelace jsou jemná s delikátní notou citrusů, ovoce s bílou dužninou a květin.
• Cotes du Rousillon villages ( 1700 ha ) - Apelace pokrývá sever departementu Pyrénées-Orientales a tvoří ji 32 obcí. Na severu ji ohraničuje departement Aude, na východě jezero Salses a na jihu a západě řeky Têt a Agly. Apelace se týká pouze červeného vína. Vína se pěstují ve směsi minimálně dvou odrůd, mezi kterými nesmí chybět Grenache Noir, Syrah, Mourvèdre, Carignan Noir a Lladoner Pelut. Kolem masivu Agly na severozápadě a kolem Albères převládá půda s příměsí žuly, ruly a hnědých a černých břidlic. Červené vápence jsou charakteristické pro podhůří Corbières a kamenité terasy pro levý břeh řeky Têt. Vinice leží ve výšce mezi 100 a 400 metry nad mořem a jsou relativně vzdálené od moře, což zmírňuje typické středomořské klima. Červená vína apelace Côtes du Roussillon Villages jsou silná a komplexní, vhodná zvláště k archivaci. Podávají se vychlazená na teplotu 13 - 15° C. V této apelaci se vymezují ještě 4 svébytné apelace: Caramany, Lesquerde, Latour de France a Tautavel.
• Collioure ( 730 ha ) - apelaci tvoří čtyři obce nejvýchodnějším výběžku departementu Pyrénées-Orientales: Collioure, Banyuls sur Mer, Cerbère a Port-Vendres. Z celkové produkce vína připadá 14 955 hl na červené, 6 169 hl na růžové a 3 652 hl na bílé víno. Z bílých a šedých odrůd se zde nejvíce pěstuje Grenache Blanc a Grenache Gris, červené odrůdy jsou zastoupeny Mourvèdre a Carignan Noir. Apelace je situována na prvohorní hnědé břidlici. Střídají se zde úžlabiny a kopce a vinice jsou usazeny na velice úzkých terasách. Spojení břidlicového podloží, intenzivního slunečního svitu a působení moře činí zdejší mikroklima zcela jedinečným. Červená vína apelace Callioure jsou hutná, komplexní, s aroma koření a zralého ovoce. Růžová vína jsou svěží, mocná svou chutí červeného lesního ovoce a bílá vína jsou bohatá, s intenzivní květinovou notou, příjemnou mineralitou a dlouho přetrvávající vůní.
• Maury sec ( 2000 ha ) - Apelace Maury se od roku 1936 používala výhradně pro přírodně sladká vína. 24. 11. 2011 však byla udělena i suchým vínům z této oblasti. První AOP suchá vína Maury spatřila světlo světa v dubnu 2012. Apelace sec se týká výhradně suchých červených vín. AOP Maury sec se rozkládá kolem obcí Maury, Tautavel, Saint-Paul-de-Fenouillet a Rasiguères. Půdy v této oblastí jsou tvořeny převážně břidlicí a černým slínem na kopcích nebo namodralým v garrigue. Hlavní odrůdou apelace Maury je Grenache noir, která ve směsích tvoří minimálně 60 a maximálně 80 %, doplněná Carignan noir, Mourvèdre, Syrah a případně i Lladoner Pelut.
• Vin de Pays d´Oc: Tato široká kategorie vín pojme vše, to nejlepší i to nejhorší. Patří sem vinice, které nemají na A.O.C. nárok kvůli své poloze mimo vymezené pozemky, i ty, jejichž obhospodařování nesplňuje potřebná pravidla. Vzhledem ke špatné pověsti některých místních apelací a zákazu populárních odrůd jako Cabernet a Chardonnay se mnozí výrobci uchýlili raději pod hlavičku Vin de Pays, což vysvětluje, proč tato vína nejsou nutně méně kvalitní než vína A.O.C., spíše naopak. Pečlivý výběr mezi vinařstvími je na místě.

Za zmínku stojí známá dolihovaná vína „Vin doux naturel", jako jsou Maury, Muscat de Frontignan, Banyuls nebo Rivesaltes, kterým se detailně věnuje jiná část naší vinotéky - sladká vína.