Bordeaux Saint Emilion

St Emilion, ležící asi 35 km severovýchodně od města Bordeaux mezi Libourne a Castillon-la-Bataille, vlastní vinice jež jsou v dědictví UNESCO od roku 1999 díky kvalitě svých vín, ale také pro historii městěčka. St Emilion jsou vína jedinečná a můžete je rozpoznat mezi 1000 druhy vín. Právě jedinečné smíchání odrůdy Merlot (60%), Cabernet Sauvignon (30%) a Cabernet Franc (10%) dávají jejich specifičnost. Navíc kvalita půdy umožňuje hroznům rozvíjet jejich potenciál a zvláště Merlot, který dává tomuto vínu jedinečnou zakulacenost s vůní červeného a černého ovoce. St Emilion má specifické mikroklima. Zimy nejsou chladné a léta jsou teplá s pozvolným přechodem do babího léta. Půdy jsou většinou jílovité a vápenaté. Tak dávají složitost a harmonii vínu. Jemnost vínu dodává Cabernet Franc, délku a taniny dává Cabernet Sauvignon. Touto kombinací vznikají úžasná vína. 4 označení St Emilion (Saint-Emilion, Saint-Emilion Grand Cru, Lussac Saint-Emilion a Puisseguin Saint-Emilion) vás ujistití o kvalitě těchto vín a jejich původu...   

Římané zde zasadili vinnou révu již ve 2. století našeho letopočtu. Ve 4. století latinský básník Ausonius vychvaloval místní hrozny. Založení města Saint Emilion se datuje do 8. století, kdy Emilian, potulný zpovědník, se zde rozhodl usadit v domě vytesaném do skály.

Hlavní podapelace Saitn Emilion -

• Saint-Georges - malá apelace je zřejmě nejstarším místem celé oblasti, kde se začalo s pěstováním vína. Svědčí o tom různé dochované vykopávky z římských časů. Právě toto historické postavení je základem hrdosti zdejších vinařů, kteří by jinak mohli oficiálně na svých etiketách používat označení sousední apelace.Půda je zde vápencovo-jílovitá, vinice se většinou nacházejí na jižních a jihozápadních svazích s velmi dobrou sluneční expozicí i přírodní drenáží.
  Nejznámějším reprezentantem této apelace je Ch. St.-Georges, a to díky velké rozloze vinic (50 ha) a především turisticky velmi atraktivnímu zámku ze 17. století. Kromě něj zde najdeme celkem 21 vinařství, jejichž kvalita je obecně v průměru dosti dobrá.  Ke známým vínům patří např. Ch. Calon, Ch. Macquin či Ch. Tour du Pas St.-Georges.  
  Celková rozloha: 170 ha 
  Přibližná produkce: 9.500  hl 
• Puisseguin je nejvýchodnější apelací v rámci tzv. satelitů St.– Émilionu. Původ jména této apelace můžeme najít ve složenině výrazu Puy (jeden z místních výrazů označujících kopec – viz např. Ch. Grand-Puy-Lacoste) a jména Seguin, jenž patřilo jednomu z velitelů vojska Karla Velikého.  Terroir Puisseguinu je poměrně velmi kompaktní – jeho základem jsou jílovito-vápencové půdy s orientací svahů na jih a jihozápad. Podloží tvoří na velké části vápenec, který přidává vínům na charakteru a zajišťuje příznivé podmínky pro růst révy i v suchých letech.  Zdejší vína disponují velmi dobrou tanickou strukturou. Ta se sice může v problematičtějších letech stát rizikovým faktorem, avšak v dobrých ročnících povyšuje produkci Puisseguinu na mnohdy překvapivou kvalitativní úroveň. Mezi nejznámější vína této apelace patří Ch. Branda, Ch. Haut Bernat (z majetku D. Bessineau ze Ch. Montpezat), Ch. Haut St.-Claire, Ch. Rigaud, Ch. Soleil (z majetku hraběte Neipperga ze Ch. Canon La Gaffelière) a supernova na vinařském hvězdném nebi – La Mauriane. Za pozornost také stojí nové, velmi dynamické Ch. Clarisse a v posledních letech vynikající Ch. Guibot La Fourvieille.V Puisseguinu působí přibližně 130 vinařů, z nichž cca 60 dodává své hrozny do družstva (Réuniss Cooperative v Lussacu). 
  Celková rozloha: 750 ha 
  Přibližná produkce: 43.400 hl 
• Montagne je největší ze „satelitních“ apelací St. Émilionu se může pochlubit dávnou historií, atraktivní krajinou a řadou znamenitých vinařských poloh.  Vesnice Montagne leží přesně 4, 5 kilometru severovýchodně od St. Émilionu. Obě apelace odděluje tok říčky Barbanne.  Své jméno Montagne (= hora) dostala podle vyvýšené polohy, která dosahuje 114 nadmořských metrů. Zbytky bohatě zdobené galorománské vily, které zde byly nalezeny, vedou k jedné z hypotéz o tom, kde sídlil pověstný básník a římský konzul Ausonius. Románský kostel Sv. Martina pamatuje jak 12. století, tak i čas, kdy Montagne patřila pod anglickou korunu. Vinařství se tu historicky rozvíjelo souběžně se sousedním St.-Émilionem, pod jehož jménem se zdejší vína prodávala. V roce 1922 byla vytvořena samostatná apelace Montagne-St-Émilion, která se stala oficiálním AOC v roce 1936. V roce 1973 k ní byla přidružena i někdejší další „satelitní“ apelace Parsac-St-Émilion. Původním záměrem bylo sjednotit pod jménem Montagne-St.-Émilion i další satelit Saint-Georges-St.-Émilion, avšak vinaři ze Saint-Georges tuto změnu neakceptovali.Už ve středověku tu byly vápencové lomy, a tak nepřekvapí, že vápencová skála na většině území apelace tvoří podloží, na jehož povrchu najdeme jílovito-vápencovou směs. Tato kombinace je na poměry „pravého břehu“ nezvykle homogenní v celé apelaci, jen k Néacu (apelace Lalande de Pomerol) se mění na půdu jílovito-písčitou a podél silnice RN 89 je částečně štěrk.Kopcovité vinice v Montagne mají velmi různorodou sluneční expozici a tím je dána různost v charakteru i kvalitě vín.  Řada skvělých poloh zatím ale čeká na náležité využití svého potenciálu – většina vinařů sbírá hrozny mechanicky, aby docílili nižší tržní ceny. Postavení Montagne jako „satelitu“ znamená totiž z pohledu trhu nutnost prodávat vína levněji než St.-Émilion. Pro vinaře není jednoduché tento stín překročit a náležitě zaujmout odbornou veřejnost. Zatím nejvíce se to podařilo Beauséjour, Ch. Maison Blanche, Ch. Faizeau, Ch. Messile-Aubert a Ch. Calon. V Montagne působí 220 vinařů, z nichž 23 dodává své hrozny do družstva.
  Celková rozloha: 1.565 ha 
  Přibližná produkce: 91.650  hl 
• Lussac je nejseverněji ležící vinařskou apelací Libournais. Vinařská historie tu začala v galorománských časech, kdy byly zdejší vinohrady známy pod římským pojmenováním Lucianus. V průběhu dalších staletí byly vinice opuštěny a zdevastovány. O jejich znovuvzkříšení se ve 13. století postarali cisterciáčtí mnichové.Terroir v Lussacu má tři základní podoby – na severu jsou půdy jílovité, uprostřed apelace se nachází vápencové plató s vrchním pískem a na jihu najdeme půdy jílovito-vápencové.  Pracuje se zde přibližně 100 samostatných vinařství, které obhospodařují přibližně 900 hektarů. Jedná se zpravidla o rodinná vinařství, průměrná rozloha jednoho vinařského majetku činí 10 hektarů. Objemem produkce je významné zdejší družstvo (dohromady s Puissequin ), které zpracovává víno z rozlohy 535 hektarů.Vína z Lussacu nabývají různé podoby v závislosti na konkrétní půdní situaci. Obecně mají ve srovnání s ostatními satelity St.-Émilionu jednodušší, tvrdší a robustnější pověst. V historii najdeme období, kdy se Lussac těšil popularitě i za hranicemi, v současnosti mají zdejší vína spíše jen regionální význam. Zmínit je ovšem nutno Ch. Lyonnat z majetku rodiny Milhade a La Croix de Peyrolie, jež je společným projektem B. Magreze a G. Depardieu. 
  Celková rozloha: 1.435 ha 
  Přibližná produkce: 83.900  hl