Vína z Balkánu a dál

V šestém tisíciletí před naším letopočtem se obyvatelé Zakavkazska vydali na nová území. Obsadili pobřeží Černého a Kaspického moře a přišli až na Balkánský poloostrov. Tito kočovníci s sebou přinesli i první odrůdy vinné révy.Na břehu Černého moře se jejich vinná réva zkřížila s divokými keříky, které zde rostly. Šlechtěním vznikly nové druhy s většími hrozny a většími kuličkami vína. Jejich chuť se zjemnila a hrozny přestaly sloužit výhradně k výrobě vína, ale začaly se objevovat i na stolech, určeny k přímé spotřebě.

Zajímavé je, že zatímco v Evropě dávali šlechtitelé a pěstitelé vína přednost hroznům s menšími kuličkami, v Orientu si zíslalo oblibu víno s kuličkami většími, které bylo šťavnatější. Důvodem je nejspíš omezení spotřeby na přímou konzumaci, protože islám pití vína zakazuje. "Východní" hrozny jsou nejen větší, ale obsahují i méně kyselin a mají tenčí slupku. 

Balkán je geografický a historický název území na Balkánském poloostrově ležícím v jihovýchodní Evropě mezi Černým mořem na východě a Jaderským mořem na západě. Na severu je Balkán ohraničený řekou Sávou a dolním tokem Dunaje, na jihu Jónským, Krétským,Egejským a Marmarským mořem. Rozloha Balkánu je přibližně 550 000 km².Označení Balkán pochází ze staršího názvu pro bulharsko-srbské pohoří Stara Planina.

Na Balkáně leží státy bývalé Jugoslavie (tj. Bosna aHercegovina,Makedonie,Hercegovina,Srtbsko,Kosovo,Černá hora,Chorvatsko a Slovinsko), dále Bulharsko, Rumunsko, Albánie, Řecko a evropská část Turecka.

Koncem 6 století n.l začal být Balkán, který byl až po dunajskou hranici součástí Byzantské říše, osídlován slovanským obyvatelstvem. To vedlo k postupnému zhroucení byzantské správy i církevní organizace. Koncem 7.století  se tu zformovala Bulharská říše, první stát, na jehož vzniku se podíleli Slované. Následovalo Chorvatsko a drobnější srbská knížectví. Počátkem 9.století obnovila Byzanc vládu nad jižní řeckou částí Balkánu. Za vlády byzantského císaře Basileia II.Bulharobijce se počátkem 11.století dostal znovu do byzantského vlivu zájmu celý Balkán. Bulharsko bylo dobyto a začleněno do administrativního i církevního systému byzantské říše, vládcové srbských státečků se staly vazaly císaře. Teprve na přelomu 12 a 13.století se Bulharsko a Srbsko osamostatnily pod vládou panovníků z domácích rodů Asenovci a Nemanjiči. Zpočátku se hegemonem balkánského prostoru stalo Bulharsko, ve 14.století jej vystřídalo Srbsko. Zájmy slovanských států se střetávaly se zájmy slábnoucí Byzantské říše. V polovině 14. století se na evropské pevnině uchytili Osmanští Turci a zahájili dobývání Balkánu. Osudovými okamžiky byla bitva na Kosově poli roku 1389, v jejímž důsledku si Osmani podrobili s konečnou platností srbské a bulharské území, a dobytí Konstantinopole v roce 1453, které znamenalo zánik tisícileté byzantské říše. Rozhodující politickou silou se na Balkáně stala Osmanská říše. V roce 1521 dobyli Turci uherskou pohraniční pevnost Bělehrad, a otevřeli si tak cestu do střední Evropy.

Podrobené balkánské národy v 19.století zahájily boj za nezávislost na Osmanské říši, což vyvrcholilo Balkánskými válkami v letech 1912-13. Po 2.světové válce se na Balkáně prosadil Sovětský vliv. Rumunsko, Bulharsko (a zprvu i Albánie) se staly součástí východního bloku. V 90. letech Balkán těžce zasáhl konflikt v bývalé Jugoslávii, který nakonec vyústil v intervenci mezinárodních mírových sil v Bosně a Hercegovině, Kosovu a Makedonii.