Nederburg

Dne 1.11.1791 pan Philippus Bernardus Wolvaardt, ve věku 42 byla koupil od holandské východoindické společnosti (DEIC) nemovitosti s pozemky o rozloze 49 ha. Zaplatil nemalou částku za farmu, ležící mezi řekami Berg a Palmiet v okrese Drakenstein ( dnes známý jako Paarl). Nazval ji Nederburg po úředníkovi DEIC. Wolvaardt se ukázal jako zdantý vinař. Postupně také zvětšoval rozlohu osázených vini.V roce 1808 prokazatelně produkoval 24 tis. litrů vína a neuvěřitelných dalších 2 328 litrů brandy. Což jistě o to více stojí za zmínku, když vezmeme v úvahu, že je třeba minimálně 5 litrů vína, abychom získali jeden litr brandy. Podle hospodářských záznamů, brandy výroba pokračovala do roku 1844 a poté byla oživena na počátku 21. století. V roce 1810 Wolvaardt prodal farmu Willemu Petrus Retiefovi a Nederburg zůstal v rodině Retief sedm desetiletí až v roce 1881 bylo vinařství prodáno novému majiteli, tím se stal Henry Latham Currey. Currey byl členem posledního Cape kabinetu před vznikem Unie Jižní Afriky v roce 1910. Dalším majitelem vinařství se stal v roce 1924 Robert Adolphus Lyall (voják v indických politických službách a britský diplomat.

Roku 1937 koupil Nederburg Johann Georg Graue a brzy začal zavádět průkopnické postupy ve vinařství, které změnily jihoafrický vinařský průmysl. Jeho vize, odvaha a jeho schopnost rozpoznat kvalitu způsobily jihoafrický precedens, a Nederburg byl následován dalšími vinařstvími. Postupem času syn Johanna Graue Arnold , který se chtěl stál velkým vinařem a následovat otce, se vyučil ve Švýcarsku u Curyšského jezera. Po návratu započal obrovskou technologiskou inovaci celého vinařství - hydraulické lisy nebo plnící linka. Ve studiích pokračoval v Lausanne a pak se přestěhoval do světoznámé vinařské školy, Geisenheim v regionu Rheingau v Německu. V té době začalo vinařství získávat prestižní ocenění. Nederburg vyhrál prestižní Stellenbosch Cup pod záštitou Západní zemědělské společnosti, pro nejlepší kvalitu bílého vína v roce 1947 (a znovu v roce 1950, 1951 a 1952...!)

V době, kdy Arnold se vrátil do Nederburg, jeho schopnosti byly vysoce hodnoceny. Přebudoval starou kancelář na laboratoře, kde by mohl provádět zkoušky a testy. On také zavedl systém sterilního lahvování. V roce 1950 Johann Graue naplněn vírou v kvality svých vín předložil několik položek na Empire výstavu vín v Londýně a získal čtyři ocenění! Nederburg také získal zlatou medaili na prestižní týdenní show. Johann a jeho manželka, trávily dovolenou v Německu, a Nederburg zůstal v péči Arnolda. Je smutné, že zemřel při letecké nehodě 12. září, v pouhých 29-ti letech. Po smrti svého syna Arnolda byl Johann Graue zlomený muž a uvažoval o prodeji vinařství, ale pak si uvědomil, že vlastně všeho dosáhli společně. Odjel do Německa obhlédnout tamní vinaře, kde mnozí hledali cesty, aby se vyhnuli poválečnému strádání . Zde se také seznámil v roce 1956 s osobou, kterou si vybral jako svého asistenta - 21-letý Günter Brözel, který přišel z dlouhé řady Coopers a studoval vinařství ve Weinsbergu. Když Günter Brözel vytvořil první jihoafrické vznešené víno ​​z pozdní sklizně, Edelkeur, legislativa v Jižní Africe, však neumožňovala výrobu přírodních stolních vín, jejichž obsah cukru je nad 20 gramů na litr - tedy jeho víno bylo nezákonné prodávat. Naštěstí, po úspěšném lobbingu vinařských institucí, víno mohlo být tedy k dispozici pro prodej. Debutovalo u 1.Nederburg aukce, která se konala v roce 1975. Od té doby se tato stala jednou z nejlepších aukcí na světě, a to hned vedle Hospice de Beaune (Francie), Kloster Eberbach (Německo), Napa Valley aukce (US) a Sonoma Valley Harvest aukce vín (US). Patrick Grubb, Master of Wine a ředitel Sotheby vedll kladivo na Nederburg první aukci. V tom pokračoval každý rok až do roku 2005. Dalším byl Anthony Barne také master of Wine.
 
Nederburg se potýkal s problémem, jak pojmenovat mnoho inovativních vína vytvořených výhradně pro aukci, nakonec se rozhodla pro systém číslování. Červená vína byla očíslována a pojmenována R100 - R200, suchá bílá vína D201 až D300 a dezertní (sladká) vína S301 až S400. Tento systém je ještě v použití do dnes, a předchází termínu, "Private Bin." V roce 1989 Günter Brözel odešel a byl následován Newald Maraisem. V roce 2001 vstoupil do vinařství Razvan Macici, který zcela pozměnil tvář tamních vín . Ten se narodil v Rumunsku a své vinařské umění získal při práci v četných evropských vinařstvích. Pod jeho vedením Nederburg získal řadu dalších vyhledávaných ocenění v mezinárodním světě vína. Až v roce 2009 byl vinařský tým doplněn panem Wilhelmem Pienaarem, aby ve vinařství vyráběl červená vína, poté, co strávil dva roky ve Francii, kde získal titul MSc v vinohradnictví, vinařství a jejich uvádění na trh z vážené University of Montpellier. Je také držitelem magisterského titulu vei vinohradnictví a vinařství z University Stellenbosch.

Pinotage je křížencem odrůd Pinot Noir a Cinsault, známý v Jižní Africe také jako Hermitage. Je to klasická odrůda z JAR, kterou vyšlechtil v roce 1922 profesor A. I. Perold.

Z počátku nebyla Pinotage odbornou veřejností přijata kladně, ale postupem času si našla své milovníky a fanoušky. Od roku 1952 není Pinotage pouze záležitostí Jihoafrické republiky, ale je postupně vysazována i v dalších zemích tohoto kontinentu. Nemalá produkce Pinotage pochází také ze zemí jako jsou Kalifornie, Kanada, Nový Zéland. Charakteristickou barvou je temně rudá s fialovými odlesky. Ve vůni se mísí ovocnost, lehkost a harmonie, kterou zdědila po Pinot Noir, a živočišnost, tvrdost, opulentnost a kouřovost, jenž je vlastní odrůdě Cinsault. Jedinečná chuť však nemusí každému vyhovovat. Aroma černých lesních bobulí, borůvek a živočišnosti je doplněno výraznou tříslovinou a živou kyselinou. Pinotage je vhodné gastronomické víno. Díky své opulentnosti a výraznému aroma lze kombinovat i s obtížnými přísadami, jako jsou například chilli, česnek a jinými, extrémně výraznými chutěmi. Od roku 1959, kdy tato odrůda vyhrála Cape Wines Show, sbírá ocenění na světových soutěžích.

oficiální stánky vinařství : www.nederburg.com