Marche

Marche (vyslovuje se [ˈmarke]) je jeden z 20 regionů v Itálii. Název tohoto regionu se odvozuje od plurálu slova marca, což ve středověku označovalo tažení na Anconu a blízká města Camerino a Fermo. V angličtině se tento region také někdy nazývá The Marches.

Le Marche má rozlohu 9.694 km² a nachází se na úbočích svažujících se do Jaderského moře. Le Marche je ohraničeno na severu Emilia-Romagna. Na západě je ohraničuje Tuscany a Umbria, na jihu pak Lazio a Abruzzo a celé východní pobřeží je omýváno, již zmíněným Jaderským mořem. Většina území se dá charakterizovat jako hornatá. Hlavní část této pahorkatiny tvoří Apeninský pás zasahující sem podél vnitrozemské hranice a rozsáhlá vrchovina svažující se směrem k Jaderskému moři. Místní pohoří dosahuje nadmořské výšky maximálně 2400 m. Jedinou výjimkou je hora Monte Vettore se svými 2.476 m. Hory a pohoří pokrývají celé dvě třetiny území. Zbylou třetinu tvoří poměrně početná široká údolí krátkých řek s náplavovými oblastmi. Kromě toho se na paralelním řetězci hor vyskytují hluboké rokle, jimiž opět protékají řeky. Nejznámější z těchto řek jsou Furlo, Rossa a Frasassi.

Červené víno hraje druhé housle v regionu Marche, přesto dvě značky stojí za zmínku: Rosso Conero, vyrobené z místní odrůdy Montepulciano d'Abruzzo, pěstované ve vinicích na úpatí horského masivu Monte Conero poblíž města Ancona, a Rosso Piceno Superiore, pocházející z většího území na jihu Marche. V regionu Marche mají svůj domov také dvě kuriozity: šumivé červené víno Vernaccia di Serrapetrona, suché i sladké a Lacrima di Morro d'Alba, silně aromatické víno z autochtonní odrůdy Lacrima. Také Vernaccia Nera dává superlativní červená vína vhodná k delší archivaci, jako jsou některá s označením IGT Marche Rosso.

Pobřeží se táhne nějakých 173 km a je poměrně rovinaté, až na oblast hor mezi oblastmi Gabicce a Pesaro na severu, a úbočí Monte Conero na východě, poblíž města Ancona.

Ve starověku bylo území Marche známo pod jménem Picenum. Pobřežní oblast byla v této době obývána tak zvanými Senoni a kmeny Galů. Po bitvě u Sentinu v roce 295 před Kristem připadlo toto území Římanům. Ti zde založili nové kolonie, jež spojovaly s Římem cesty Via Flaminia a Via Salaria. Ascoli bylo později také centrem odporu v období občanské války (91 – 88 před Kristem).

Po pádu západořímské říše vpadli do země Gótové. Po Gótských válkách byl region připojen k Byzantské říši jako tak zvaný Ravennský exarchát (Ancona, Fano, Pesaro, Rimini a Senigallia zformovaly tak zvaný Pentapolis). Po pádu exarchátu bylo toto území na krátko připojeno k Lombardii, avšak brzy, už ke konci 8. století, bylo dobyto králem Karlem Velikým. V období mezi 9. a 11. stoletím se konala tažení na Camerino, Fermo a Ancona a odtud pak pochází moderní pojmenování této oblasti Itálie.

Marche sice formálně patřilo Papeži, ale většina území zůstávala pod vlivem místních knížat, zatímco větší města se chovala suverénně. Ve 12. století odolala komuna Ancona, jak říšské moci Fredericka Barbarossy, tak připojení k Benátské republice a zůstala tak samostatnou přímořskou republikou. Pokus navrátit území pod částečný vliv Papeže, který vedl Gil de Albornoz ve 14. století, neměl dlouhého trvání.

V průběhu renesance svedly o toto území boje různé mocenské rody jako například Malatestové z Rimini, Pesarové, Fanové a Montefeltrové z Urbina. Poslední nezávislé uskupení Vévodství Urbínské bylo rozpuštěno v roce 1631. Od té doby už bylo Marche navždy těsně připojeno ke státům podléhajícím papežské moci, jedinou výjimkou bylo období Napoleonských válek. V letech 1797 – 98 nakrátko existovala Anconská republika. Dále pak bylo toto území v letech 1798 – 99 připojeno k Římské republice a v období 1808 – 1813 k Italské republice. Kromě toho bylo Marche ještě krátce okupováno v roce 1815 Joachimem Muratem. Po porážce Napoleona bylo Marche znovu připojeno k Papeži, a to až do 4. listopadu 1860. Po tomto dni se na základě referenda připojilo k jednotnému království – Itálii.

Provincie regionu Marche: Ancona (AN), Ascoli Piceno (AP), Fermo (FM), Macerata (MC), Pesaro e Urbino (PU).

Nejznámější vína regionu Marche

BIANCHELLO DEL METAURO DOC - bílé víno z autochtonní odrůdy Biancame/Biancone z vinic, které se rozkládají podél obou břehů řeky Metauro v provincii Pesaro-Urbino na severu regionu. Podle legendy zde v roce 207 př. Kr. římská armáda porazila kartáginského vůdce Hasdrubala jen díky tomu, že se před bitvou jeho vojsko opilo vínem Bianchello...

COLLI MACERATESI DOC - vinařská zóna kopcovité krajiny v okolí Maceraty pro převážně bílá vína z odrůd Verdicchio, Malvasia, Trebbiano a také Chardonnay. Ojediněle také červená vína.

COLLI PESARESI DOC - oblast v okolí přístavu Pesaro, která se táhne směrem k Apeninskému pohoří pro vína Bianco, Roncaglia Bianco, Rosso a Focara Rosso.

ESINO DOC - zóna pro převážně červená vína v údolí řeky Esino od Ancony po Maceratu.

FALERIO DOC - zóna pro bílá vína v kopcích Ascoli Piceno a pokud jsou vyrobena z tradičních odrůd regionu jako Passerina nebo Pecorino (místo nudného Trebbiana), mohou být dobře pitelná.

LACRIMA DI MORRO D'ALBA DOC - purpurově rudé víno, které je kuriozitou tohoto regionu. 

OFFIDA DOCG – vinařská zóna, která byla nedávno povýšena z DOC na DOCG v okolí města Offida na jihu Marche.

ROSSO CONERO DOC/CONERO DOCG - červené víno regionu z odrůdy Montepulciano, může být vynikající v okolí Monte Conero a na svazích jižně od Ancony.

ROSSO PICENO Doc - velká zóna červené víno na bázi odrůd Sangiovese a Montepulciano různé kvality, která zahrnuje téměř celé území východního Marche mezi Ascoli Piceno a Senigallií. Také Rosso Piceno Superiore v přísně vymezené zóně mezi pobřežím a Ascoli Piceno.

VERDICCHIO DEI CASTELLI DI JESI Doc - slavné svěží bílé víno z odrůdy Verdicchio z okolí města Jesi. Také Classico a Spumante vyrobené klasickou metodou.

VERDICCHIO DI MATELICA DOC - méně známé Verdicchio než ze zóny Castelli di Jesi, avšak malé množství, které produkuje v okolí města Matelica je velmi ceněné. Může být i Spumante a Passito. VERDICCHIO DI MATELICA RISERVA nedávno získalo označení DOCG.

VERNACCIA DI SERRAPETRONA DOCG - zajímavé červené šumivé víno z odrůdy Vernaccia Nera, která se pěstuje v okolí Serrapetrony západně od Maceraty. Je hluboké purpurovo-rubínové barvy a může být v několika stylech: Secco, Amabile a Dolce.

Regionální gastronomie

Obyvatelé regionu Marche se opravdu těší ze života, jsou veselí, rádí zpívají, tančí a samozřejmě mají rádi dobré jídlo a víno. Nelze říci, že by Marche nabízelo zrovna širokou škálu specialit ve srovnání s jinými regiony, avšak pokrmy jsou vždy chutné a porce velké, protože místní obyvatelé oplývají štědrostí a mají radost z jídla, kterého je vždy hojnost.

Podél pobřeží panuje pohodová nálada a kuchyně se skládá převážně z darů moře. Famózní Brodetto (rybí polévka) z Ancony, má jednu z přísad šafrán, jako jediná rybí polévka v Itálii. Populární jsou ústřice, krevety, scampi, z ryb pak Baccalà, a to jak s citronem al limone nebo s hříbky ai funghi porcini či se zeleninovou salsou a typickým pokrmem je Stoccafisso neboli stockfish.

V horských oblastech milují nadívané pokrmy, a tak není výjimečné dostat jako předkrm nadívané olivy Olive all’Ascolana a potom třeba králíka Coniglio, jehněčí Agnello perličku Faraona nadívanou olivami, houbami, pršutem, sýrem Pecorino a divokým fenyklem a jako hlavní jídlo. Místní olivy jsou obzvlášť velké a proto se nepoužívají k výrobě olivového oleje, nýbrž převážně jako antipastineboli překrm. Vepřové maso je velmi populární a místní sušená šunka prosciutto di Carpegna je velmi ceněná, stejně jako guanciale, což Italové považují za nejlepší slaninu, která je vyrobená z líček vepře maiale Marchigiano. Porchetta je celé rožněné selátko, které se tradičně konzumuje studené uvnitř křupavého sandwiche a které je tak populární v Římě. Podle některých gastronomů-historiků se prý tento pokrm zrodil právě v Marche. Z okolí města Fabriano, známého svým muzeem papíru (Museo della Carta e della Filigrana), pochází salám s fenyklem zvaný Salame di Fabriano. Marche je také domovem makaronů, zde nazývaných Maccheroncini. Nejedná se však o typ makaronů, jaké jsou známé v našich končinách, nýbrž o velmi tenké nudličky. Nejznámější centrum výroby musí být bezpochyby město Campofilone, odkud pochází světově proslulý Vincenzo Spinosi, známý svými ručně vyrobenými těstovinami Spinosini, které návštěvníkům svého provozu připraví s parmskou šunkou, parmezánem, petrželkou, olivovým olejem a citronovou šťávou během několika minut.

Tento region se rovněž zasloužil o zachování a propagaci svých sýrů, které zahrnují speciality vážně ohrožené nebo dokonce i odkázané k zániku, jako např. Slattato, Cacio Limone, Ambra di Talamello a Casècc. Casciotta di Urbino nese označení DOP (Denominazione di Origine Protetta) a známé jsou také ovčí sýry Pecorino di Montagna a Pecorino dei Monti Sibillini.