Glenlivet

Na počátku 19. století bylo v Glenlivet (údolí řeky Livet) více než 200 ilegálních palíren. Ilegální paliči provozovali své řemeslo v jeskyních, krytých stržích a roklinách, ale i v prostých dírách v zemi. Jedinou podmínkou byla blízkost dostatečného množství kvalitní pramenité vody. Odlehlost a vzdálenost od civilizace dávaly ilegálním paličům a pašerákům whisky výhodu řídkých návštěv daňových úředníků. Pašeráci přepravovali sudy čerstvě vypálené whisky na ponících a přes klenutý most „Packhorse Bridge“ překročili řeku Livet a pokračovali dále na jih, často s ozbrojenou ochranou. Netrvalo dlouho a tato ilegální Glenlivet whisky byla oblíbeným nápojem aristokratů na obou stranách hranice mezi Anglií a Skotskem. Vznešení „pijáci“ oceňovali chuť a jemnost, kterou ostatní produkty postrádaly.

V roce 1822 v rámci narovnání vztahů mezi Anglií a Skotskem  navštívil tehdejší král Jiří IV. Skotsko. Během oficiální návštěvy  Edinburgu, na kterou přijel oděný do obleku skotských horalů, požádal v průběhu oficiálního uvítacího ceremoniálu o sklenku ilegálně pálené Glenlivet whisky. Hostitelé samozřejmě neměli s vyplněním požadavku žádný problém, neboť whisky z Glenlivet sami hojně konzumovali. Král tedy ochutnal sklenku glenlivetské whisky, pochválil její chuť a požádal o opětovné naplnění pohárku. Rok po této události byl vydán zákon, který stanovil podmínky pro vznik legálních palíren na území Skotska.

Roku 1824, rok po vydání legalizačního zákona, založil George Smith, který do té doby patřil k ilegálním paličům, v Upper Drumin a Cairngorm (kde už předtím asi 8 let pálil ilegálně) palírnu Glenlivet. Po vydání legalizačního zákona začaly ve Skotsku vznikat první legální palírny. Většina těchto legálních palíren vznikala v blízkosti měst, silnic a přístavů, kde byla zajištěna dobrá dopravní návaznost pro export zboží. Pouze tvrdohlavý George Smith si vybral tehdy jedno z nejodlehlejších míst ve Skotsku – údolí řeky Livet. Vycházel ze znalosti geologického prostředí, rozmarů drsného klimatu a všeho, co údolí řeky Livet tvořilo výjimečným. Místní ilegální paliči a pašeráci whisky  však novému právnímu stavu nebyli příliš nakloněni a od samého počátku byli proti George Smithovi a tlačili jej k ukončení činnosti pod neustálými výhrůžkami násilnou smrtí. George Smith se však tohoto nátlaku nezalekl a od svého záměru nehodlal upustit. Od svého ochránce Lairda z Aberlouru (zeman, velkostatkář)  obdržel pro vlastní ochranu pár pistolí. Tyto pistole nosil George Smith nabité dnem i nocí. Glenlivet bylo v té době drsné a nebezpečné místo a George Smith musel své pistole mnohokráte použít. Nakonec ilegální paliči a pašeráci svůj boj vzdali a George Smith svůj sen obhájil. Nicméně zatvrzelí místní obyvatelé to považovali za zradu a odmítali pít whisky z legálních palíren až do poloviny 20. století. V roce 1858 po požáru původní palírny přenesl výrobu se svým synem Jamesem Gordonen do nové palírny v Minmore. Glenlivet byla první palírnou s licencí podle Act of Parliament.

Brzy se Glenlivet stalo synonymem pro kvalitní whisky, na které se daly vydělat peníze. V té době mnoho destilerek ze Speysidu začalo své whisky označovat jménem Glenlivet. Zlé jazyky tvrdily, že Glenlivet musí být nejdelším údolím ve Skotsku, aby se tam všechny destilerky užívající toto označení vešly. Syn George Smitha John Gordon Smith zahájil boj za ochranu destilerky a jejího jména. Odpůrci se samozřejmě bránili, a tak celá záležitost skončila u soudu. Spor se vlekl několik let, až roku 1884 rozhodl soud, že jméno The Glenlivet smí používat pouze původní destilerka, kterou založil George Smith. Ostatní palírny v regionu směly název Glenlivet používat pouze ve spojení s dalším jménem.Svět počátku 20. století procházel řadou dramatických změn, ale Glenlivet a jeho whisky zůstávaly neměnné. Majitelem palírny The Glenlivet se stal kapitán Bill Smith Grant, pravnuk zakladatele palírny. Dvakrát zraněný hrdina 1. světové války vyznamenaný válečným křížem měl dostatečnou autoritu pro vedení firmy. Období krize a prohibice ve Spojených státech znamenaly soumrak prosperity mnoha skotských palíren. Díky obratné obchodní politice a prozíravosti Smitha Granta The Glenlivet toto obtížné období přestála a po ukončení prohibice byla připravena k expanzi na americké trhy. Na trhu „žíznivém“ po kvalitní whisky slavila okamžitě jednoznačný úspěch. Přes noc se stala nejoblíbenější a nejprodávanější single malt whisky v USA. Toto postavení si díky své kvalitě udržela dodnes.

Palírna zastavila provoz vlastní sladovny v roce 1966 a plně přešla na výrobu z dodávaného sladu.Z důvodu rostoucí obliby whisek The Glenlivet ve Spojených státech došlo v roce 1973 k navýšení počtu destilačních přístrojů ze čtyř na šest. K dalšímu rozšíření výroby došlo v roce 1978, kdy byl počet destilačních kotlů navýšen na osm. V témže roce otevřela palírna The Glenlivet návštěvnické centrum pro veřejnost. K poslední modernizaci provozu došlo v roce 2010, kdy 4. června došlo ke slavnostnímu otevření nových provozů za přítomnosti prince Charlese. Palírna je od roku 1978 ve vlastnictví původně Seagram - Chivas & Glenlivet Group a vlastníkem licence je George & J. G. Smith. Vodu bere palírna z pramenů Josie´s Well. Na kvalitu whisky mají zásadní vliv kvalita vody, destilační přístroj a způsob destilace, sudy, ve kterých whisky stárne, a v neposlední řadě um a zkušenosti zaměstnanců každé palírny. První podmínku naplňuje v případě Glenlivet sama příroda prostřednictvím krystalicky čirého pramenu Josie´s Well, který dodává vodu od založení palírny The Glenlivet do dnešních dnů, ta poslední je dána dlouholetou tradicí. Podívejme se blíže na prostřední dvě – destilační přístroje – stills a sudy. Říká se, že destilační přístroj je srdcem celé výroby whisky. Ve starých časech ilegálních paličů se s tvarem destilačních přístrojů experimentovalo a  často byl používán jeden přístroj pro obě fáze pálení. George Smith brzy zjistil, že tvar a materiál destilačního kotle mají zásadní vliv na vlastnosti výsledného destilátu. Jím zavedené vysoké lucernovité tvary destilačních přístrojů používá palírna The Glenlivet do dnešních dnů. Tvar a výška měděných destilačních kotlů umožňují optimální kontakt alkoholu s mědí, který zajišťuje díky chemickým reakcím vyčištění destilátu od nežádoucích prvků, při zachování a rozvinutí požadovaných chuťových a aromatických látek. To zajistí v případě The Glenlivet lehkou a překvapivě elegantní whisky. Zrání v dřevěných sudech je citlivý a náročný proces, který nelze uspěchat. Mladý destilát potřebuje k rozvinutí delikátní chuti zkrátka svůj čas. The Glenlivet stárne v dubových sudech, nejčastěji se jedná o americký dub, ve kterém předtím zrál bourbon. Vnitřek sudů je v místním bednářství ožehován a na jeho povrchu zůstane po ožehnutí vrstva dřevěného uhlí, která jednak zintenzivní vliv dřeva a jednak částečně působí jako filtr zachycující nežádoucí látky. Významnou vlastností dřeva je jeho porezita, která umožňuje destilátu uvnitř během stárnutí dýchat. Sud „inhaluje“ typický vlhký vzduch skotské vrchoviny a naopak dochází k odpaření některých nežádoucích látek – s nimi pochopitelně každým rokem uniká i cenný destilát (v průměru zhruba 2% ročně). Bourbonem nasycené dubové sudy dodávají destilátu aroma kokosu a vanilky. U vybraných produktů probíhá poslední fáze stárnutí (většinou posledních 12 měsíců) v pečlivě vybraných sudech po sherry či jiných aromatických alkoholech.

Název Glenlivet je oficiálně používán od roku 1839, ale je možné se setkat s ještě dalšími názvy, např. Drummin-Glenlivet či Minmore-Glenlivet, u starších plnění je také možné se setkat s názvem Glenlivat.Název Glenlivet je asi nejznámější název ve světě whisky vůbec. Někdo i říká, že značka Glenlivet je pro whisky totéž co Cognac pro brandy. Jméno Glenlivet začalo používat více palíren a v roce 1880 je Smith zažaloval a spor vyhrál. Glenlivet je totiž v překladu údolí řeky Livet. Ostatní mohou mít u svých značek název Glenlivet pouze jako přívlastek a díky tomu, kolik palíren toto využívá, se říká, že Glenlivet je nejdelší údolí ve Skotsku. Některé z nich to mají k údolí i dost daleko. Je ovšem pravdou, že pomalu začínají ustupovat o názvu palírny xxx-Glenlivet.

Standardními produkty jsou 12-ti, 18-ti a 21 letá. Na trhu jsou i 14-ti a 15-ti letá. Vedle standardních plnění je vyráběno velké množství různých dalších plnění. 12-ti letá Glenlivet French Oak Finish, 12-ti a 30-ti letá Glenlivet American Oak Finish, 15-ti a 21 letá Glenlivet Archive. Ročníkové Glenlivet Vintage Edition z let 1967 až 1972, ovšem bez roku 1971, kdy byl nedostatek surovin. Tato série je dostupná i jako sběratelský komplet v lahvích 20 cl. V roce 1977 u příležitosti stříbrného královského jubilea byly plněny 25-ti letá Glenlivet Silver Jubilee a Glenlivet Royal Marriage ze zvláště vybraných sudů. K dalším známým patří 21 letá Glenlivet Christmas Reserve, 34 letá Glenlivet Speial Export Reserve ke 150. výročí palírny, Glenlivet Cellar Collection 1959 plněnou v počtu 400 lahví, z poslední doby potom 28-mi letou Glenlivet Mission 1974 pro stáčírnu Murray McDavid. Produkty plněné palírnou jsou označovány The Glenlivet a produkty plněné stáčírnou Gordon & MacPhail jsou označovány George & J.G. Smith´s Glenlivet Whisky. Privátní plnění 21 leté Glenlivet s 56% je na trhu pod názvem Highland Lady, stáčírna Cadenhead´s občas plní whisky pod názvem Minmore a plnírna Berry Bross & Rudd plní některé starší ročníky pod značkou Strathavon. Glenlivet je součástí míchané whisky Cutty Sark a mnoha dalších.

oficiální stránky palírny : www.theglenlivet.com