Ruské republiky

Už v roce 1474 ruský car Ioann III založil první monopol na výrobu a prodej chlebového vína – tak se tehdy nazývala vodka. V roce 1533 car Ivan Hrozný otevírá v Moskvě první „carský výčep“.

Koncem šestnáctého století byla produkce ruské vodky již tak vysoká, že umožňovala rozsáhlý export do Skandinávie, aniž by se musel domácí trh nějak omezovat. Vysoké zisky výrobců a kupců vedly brzy k zakládání státních krčem, z jejichž provozu měla státní pokladna vydatné zdroje příjmů. V roce 1681 vyhlásil panovník dokonce státní monopol na veškerou výrobu vodky.

      Car Petr I (Veliký) za účelem získání prostředků na vedení „severní války“ zavedl první zdanění vodky a získal tak značné prostředky. Následně zavedl svobodné lihovarnictví se spotřební daní (systémem zdaněných licencí). Následně zavádí svobodné lihovarnictví se spotřební daní. XVIII. století je právem považováno za „zlaté období“ v dějinách ruské vodky. Carevna Kateřina Veliká postavila výrobu vodky na dvojí základ. Na jedné straně nechala zřídit nové státní palírny určené především pro městské obyvatelstvo, na druhé straně udělovala venkovské šlechtě podle polského příkladu privilegium pálit vodku pro vlastní potřebu. Velkostatkáři tak byli přímo zainteresováni na vlastnostech nápoje, který také sami konzumovali, a kvalita produkce výrazně vzrostla. Tehdy se také objevily aromatizované druhy vodky vyráběné vkládáním plodů ovoce, jalovcových bobulí nebo máty do alkoholu. Po několika dnech vstřebal nápoj aroma a získal novou kvalitu. Vodka se postupně stala součástí rodinných i veřejných oslav a tuto roli si mnohde podržela dodnes. Na Rusi také pili vodku „na ruský způsob“ po kalíšcích s obsahem 150 gramů - a naráz (na ex). Deset kalíšků se rovnalo stopě. V XVIII. století byla stopa nahrazena štofem (1,23 litru). Od půlštofu vznikl současný klasický půllitr. Pití vodky se tehdy také stalo na carském dvoře také jedním z užívaných trestů.

Provinilec musel před shromážděnou dvorskou společností vypít najednou velkou nádobu vodky (asi jeden litr). V některých případech skončilo takové představení i smrtí postiženého. Dějiny vodky jsou neoddělitelně spojeny s dějinami Ruska. Ne náhodně bylo na konci roku 2006 otevřeno v Moskvě Muzeum ruské vodky. Jak řekl primátor (bývalý) Moskvy Lužkov „Ruská vodka – to je nejenom znamenitý alkoholický nápoj. Ale i část velikých ruských dějin, kterou je nutné studovat“. V dnešní době existuje již více takových unikátních muzeí, první však vzniklo v Petrohradě. V tomto muzeu vodky naleznete nespočet velice zajímavých exponátů (například březová, koprovou, pistáciovou nebo dokonce křenovou vodku). Dozvíte se zde i něco více z historie výroby, pití a také i likvidace tohoto nápoje.

Proč je pouze vodka původem z Ruska považována za skutečnou vodku?

Stručně řečeno, vodka je vlastně silný alkoholický nápoj, získávaný procesem zpracování aktivním uhlím roztoku vody a lihu (obsah lihu od 40 do 56%) s následnou filtrací. Vodka se rozlišuje na základě použitých surovin při výrobě, technologie destilace a fermentace. Ideální vodka nemá mít barvu, chuť a vůni.

V průběhu 500 let technologie výroby vodky nestála na místě. Měnila se a zdokonalovala. Ale podstata vodky a její odlišnost od ostatních silných lihovin (džin, whisky, šnaps) zůstává beze změny. Odlišnost je podstatná a důležitá.

• vodka se vyrábí ne z ječmene ale ze žita a pšenice. V průběhu posledních 100 let, zejména v průběhu třicátých let 20.století mnohem větší roli v používaných surovinách začala sehrávat pšenice. V některých obdobích válek a bídy se vyráběla vodka i z brambor.Obilniny, zejména zrna žita mají však před použitím brambor ohromné přednosti – o tom se svého času zmínil i F.Engels. Ruská žitná vodka nevyvolává poopilecké stavy a agresivní nálady tak jak je to známo po užívání vodky bramborové a zejména řepné (mimořádně škodlivá je domácí výroba lihovin z „čistého“ řepného cukru).
• druhou velmi důležitou surovinou pro výrobu vodky je voda, přesněji – měkká voda s hodnotou nejméně 4. Před smícháním s lihem je voda mnohokrát čištěna odstáním, pískovou filtrací, nasycením čistým kyslíkem. Nikdy však nesmí být převařena nebo destilována, tak jak to většinou dělají při výrobě různých pseudovodek v zahraničí (USA, Finsko, Itálie, Německo aj.). V tom je důležitá a tradiční převaha ruské vodky, kterou se podařilo udržet do dnešních dnů. Tato vodka vládne zvláštní měkkostí náležející živé vodě s vlastní duší a nehledíce na nepřítomnost jakékoliv vůně nebo příchutě není nechutná jako destilovaná voda. Přitom stupeň očištění ruské syrové vody je takový, že si uchovává křišťálovou průzračnost a převyšuje v parametrech prosvícení veškerou destilovanou vodu, která je zbavena přirozené jiskry a křišťálové hry odlesků ztracených nebo pobledlých v důsledku destilace.

Zde v těchto dvou zvláštnostech technologie je důležitý tradiční rozdíl a převaha ruské vodky.

Pokud se voda a líh smíchají, jejich celkový objem se zmenšuje působením stlačení směsi (kontrakcí) jak to bylo zaznamenáno již velikým ruským učencem D.I.Mendělejevem. Byl to on kdo vypočítal ideální koncentraci směsi: obilný líh zředěný do váhy přesně do 40º. Při takovém vzájemném vztahu lihu a vody je nápoj nejvíce sourodý. 40º - takovou se stala vodka už více než před sto lety, kdy vynikající ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev našel ideální proporci vody a lihu v tomto nápoji. Tomuto tématu věnoval i svoji doktorantskou práci.

Do historie vodky patří i ty méně slavné události, jako například zákaz prodeje destilátu s obsahem alkoholu nad 20 procent v Rusku. Důvodem tohoto zákazu byly problémy s vysokým počtem alkoholiků a častá opilost lidí na různých pozicích a dokonce i ve vládě. Tento problém v Rusku bohužel přetrval dlouhá léta. Gorbačov se pokusil dostat opilost a obchod s vodkou pod svou kontrolu pomocí zvýšení ceny alkoholu. Bohužel to mělo pouze jeden jediný výsledek a to domácí výrobu a prodej levné a nekvalitní vodky na černém trhu.